Asi to ukončím

Pouhé řetězící se výstřednosti, téměř bez příběhu, u nichž čekáte, že se v závěru (alespoň částečně) vysvětlí a začnou dávat smysl. Ale nestane se tak. I'm Thinking of Ending Things je tak jenom dlouhá, nudná, samoúčelná blbost, která je i na první shlédnutí od poloviny stopáže skoro nesnesitelná. 1*. (29.09.2020)

Hehe. Kaufman s diváky dobře vyjebal, hlavně teda s diváky Netflixu. Naservíroval jim film, u kterého musí myslet, aby ho vůbec pobrali a za to ho cením. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ Dle mojí interpretace se vlastně jedná o úplně jednoduchý příběh odvyprávěný co nejsložitěji. Je jeden pár. On a Ona. On ji veze představit svým rodičům, Ona se s ním chce rozejít a čeká na vhodný moment, kdy mu to říct. Dorazí k Jeho rodičům, při večeři ji jim představuj a v tu chvíli se to pomalu začíná lámat. My nevidíme, co se reálně stalo, vidíme to, co se odehrává v hlavě Jí - především jsou v tom znát její obavy ze stáří a nemoci s tím spojené. Po opuštění domu jeho rodičů se oba vydávají domů. Obě tyhle "road movie" části jsou vlastně tím jediným, co se pevně odehrává v realitě. Ta druhá však končí Její vyřčenou větou Asi to ukončím. V realitě to On slyšel čistě a jasně a oba se pak následně rozešli. Ve filmu to ale On neslyší a místo toho si jedou dát zmrzlinu, ačkoli je zima a dokonce sněhová vánice. Tohle absurdně vtipné intermezzo se postupně metamorfuje do té "divné" (psychologické) roviny snímku, stejně pomalu jako u té první. Ta druhá psychologická část začne s příjezdem do školy, protože od této chvíle se vše odehrává v hlavě toho chlapa. Je tu jediná nedomyšlená scéna, mimo pve které je Ona zavřená v autě, čeká na Něj, ačkoli stále nepřichází a pak se jakýmsi zázrakem dostane ven. To tam je jen pro kontinuitu, v příběhu to ale nemá úděl. Druhá psychologická část se odehrává ve škole, kde starý muž pracuje jako školník. Ten starý muž je On v budoucnosti. Protože je plachý, nikoho si nenašel a sotva si vydělá na živobytí. Tu noc, která je evidentně výročím událostí, které ve filmu vidíme, na to vše smutně při práci vzpomíná a představuje si, jak krásné by to bylo, kdyby to vše dobře dopadlo a Ona neřekla tu památnou větu. Jenže jestli ho nemilovala, nedá se nic dělat a on s tím musel žít do konce života. Jednoduše - Je to o rozpadu jednoho páru z pohledů obou dvou, jenom jeden je v přítomnosti a druhý je v budoucnosti. KONEC MOJÍ INTERPRETACE. Dalo se to teda líp domyslet, ale to není hlavní důvod, proč nejsem spokojený. Ten film je totiž strašně protivný. Části v autě jsou složené jen z nudných (a někdy i zbytečných) dialogů a všechny postavy mi přišly neskutečně otravné a doufal jsem, že se jich zbavím co nejrychleji. Kvůli tomu to mělo slabou atmosféru a celý film mě docela nudil. A i když to není špatně vymyšlené a i když mám tyhle lynchoviny rád, na víc jak slabé 3* to fakt nevidím. To by to nesmělo mít tak iritující postavy. (30.10.2020)

V Adaptácii Cage (Kaufman) hovoril, že od čias Felliniho nikto nevynašiel nový žáner. Od Kaufmanovho réžijného debutu mám pocit, že sa o to sám pokúša. Zatiaľ to asi nemá úplne sformované (teda aspoň ja sa necítim dostatočne erudovaný to posúdiť), pretože nevieme, ktorý z použitých žánrov (absurdná dráma, vzťahovka, konverzačka, niekoľko druhov komédie, thriller, životopisný film, podobenstvo, muzikál, paródia) má dominovať, a vlastne ani čomu. Ale je neskutočne zábavné to sledovať a snažiť sa identifikovať, na koho príbeh momentálne pozeráme. Scéna v zmrzlinárni top. Ljudmila dokonalá. A keď sa aj kvôli Corone posunú oscary na rok 22, toto bude furt scenár roku. (15.09.2020)

Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" (05.09.2020)

ačkoliv sem se s Anomalisou úplně minul,na nového Kaufmana sem se těšil a ukázalo se že oprávněně.Budu sice muset ještě chvilku přemýšlet co že sem to vlastně viděl a vzhledem ke stopáži (těch 134 minut je opravdu,opravdu hodně) to asi jen tak nebudu chtít vidět znova - pokud vůbec,ale jinak má I´m thinking of ending things pro mě podobně vtahující a fasicnující kouzlo jako svého času Synecdoche New York.Spolu s Romou a Irishmanem jeden z nejlepších filmů který zatím Netflix v rámci vlastní tvorby nabídnul...80% (05.09.2020)