Slovo

Názorný příklad toho, že silné téma samo o sobě silný film opravdu neudělá. Slovo je svým vyzněním jedna velká nafrněná banalita, která ústřední myšlenky o nezlomnosti lidského ducha, morální integritě, zásadovosti a neblahosti následků, které zmíněné přednosti lidem (nejen) v totalitním režimu způsobují, v podstatě nijak nerozvíjí (pouze ji stále dokola nezajímavě omílá). A to mnohdy podivné formální ztvárnění (kamerou uříznuté hlavy mluvících herců apod.) celkový dojem taky příliš nevylepšuje. 45 % (04.01.2023)

Další pohled na trauma osmašedesátého, tentokrát zaměřený na mikrodrama uvnitř jedné obyčejné rodiny. Je to pořád dokola. Hledáme hrdiny v obyčejných lidech, vracíme se k tomu, jak jsme tehdy žili. Manýrismus Beaty Parkanové si vyhovuje s antiherectvím Gabriely Mikulové. Dalším podobným experimentům se budu vyhýbat zcela určitě. (05.12.2023)

Příjemný snímek s výbornými hereckými výkony a zajímavou režií. Musím říct, že mi styl Beaty Parkanové celkem líbí. Atmosféra byla velice přitažlivá, ale příběh neměl žádné vyvrcholení a v podstatě ani žádnou pořádnou zápletku. Snímek se zaměřuje na těžké doby kolem roku 1968, což je velice oblíbené téma současných filmařů, ale zde to přeci jen bylo podáno trochu originálněji a ze začátku se příběh vyvíjel celkem zajímavě a poutavě. Tomu pomohla hlavně režie a poměrně dobrý scénář, ale film jakoby pomalu ztrácel dech. Možná to byl tvůrčí záměr, aby příběh působil, co nejvíce autenticky (Parkonovou inspirovaly zážitky její vlastní rodiny), ale zkrátka to bylo na toto filmařky neustále omílané téma, jak zlí komunisté zničili život dobrému a inteligentnímu člověku, málo. Ačkoliv jsou zde zajímavé scény, ale jako celek to příliš nefungovalo, a tento film měl dle mého daleko větší potenciál než jeho finální podoba. Cením si ale toho, že zde nebyl patos, který vídáme často u takových to historických dramat z dob komunismu, a ani tolik klišé. 6/10 (KVIFF 2022) (25.11.2022)

Milé děti. Píše se rok 2022. Máme demokracii, nic víc vlastně nepotřebujeme. Možná jste i konkrétně vy součástí programu Obědy do škol- ostatně není vás tak málo, kterým je rodiče nemají z čeho zaplatit. Pravděpodobně budete z rozvedeného manželství, patrně proto, že v té přemíře svobody už dospělí nevědí, coby roupama. Mimo jiné se dost chlastá a fetuje. Řada z vás se už ve svém životě- stejně jako hlavní hrdinové filmu Slovo- patrně někdy někam stěhovala. Vlastní bydlení se stalo nedosažitelným a u nájemního, které ho hojně nahrazuje, se nějaký pohyb tolik neřeší. V tomto filmu se také poměrně často vyskytuje slovo cukrárna. Rodiče do tohoto zařízení dříve brávali svoje děti, ale v posledních letech v tom kvůli zákuskům za sto a více korun trochu polevili- tak kdybyste náhodou nevěděly. Mohlo by vás rovněž zmást, že se filmový tatínek Václav bojí o práci. V době, o které toto dílo pojednává, nebylo zvykem- tak jako dnes- aby muž měnil zaměstnání na základě sezónnosti a tržních výkyvů- tedy klidně i několikrát do roka- jako někteří vaši tatínkové. Také vám jistě neujde, že Václava někdo někam neustále tahal a lákal. Je to do očí bijící, poměry se opravdu změnily a dnes by si ho nikdo ani nevšimnul. Žel bohu neznáme odpověď na otázku, proč si pro roli doktora vybrala paní režisérka dvaasedmdesátiletého herce ve věku vašich dědečků. Výsadu pokračovat v práci i ve stáří mu umožňuje až nynější, de facto neexistující důchodový systém. Ano, ano, milé děti, za těch belzebubů komunistů to byla hrozná, hrozná doba a je třeba si to neustále připomínat, zvlášť s ohledem na to, jak báječně se máme dnes. Přát vám v souvislosti s filmem Slovo příjemnou zábavu by se rovnalo sarkasmu. Tak snad jen, ať vám to pokud možno rychle uteče. (29.11.2022)

Asi by mi film Slovo utekl, kdybych na twitteru nedávno nečetl přirovnání ke slavnému Uchu. Je to tak jiné - a přitom tak trefné. Nikdo nikomu neubližuje, jenom se po srpnu 1968 vrací společnost k normálu. Což tak ale každý nevnímá, hlavního hrdinu to stresuje, bojí se o svoji rodinu. Takovou výchozí situaci tehdy v Československu řešily všechny rodiny. Stejně, jako Václavova, si s tím poradily. Každá po svém. Někdo dal slovo a držel ho, někdo si řekl, že slovo je jenom slovo a ohnul záda. Vždyť o nic nešlo. Podobně jsme na tom dneska, víc než tři desetiletí svobodná společnost umí mhouřit oči, když se to hodí. Proč nechápeme, že komouš nebyl nikdy dobrý? Zrovna ve sváteční den, kdy se zase řeší, jestli mají lidé právo demonstrovat, místo aby se řešily jejich důvody, jsem v kině cítil ponurost. (28.09.2022)