Láska pod kapotou

Miro i Remo proste vedia! Super práca s muchami. Tie slúžia ako metafora problémov. Mucha ako niečo otravné, ktoré by sme najradšej tu a teraz zlikvidovali. Často sa nám to však nedarí a ak áno, čoskoro príde ďalšia. Je to večný kolobeh. Presne ako situácia nášho protagonistu. Jeho problémy sú ako muchy. Stále sa vracajú a neraz možno aj tie isté. Muchy ako démoni jeho minulosti i prítomnosti. Vyrovnávanie sa s minulosťou, dobrý nostalgický soundtrack, už tradične umný strih a dobré postavičky zo života. (20.09.2021)

My se prostě nechceme snažit pochopit lidi, kterýma pohrdáme a se kterýma odmítáme soucítit, protože jsou podle nás hloupí "na základě jakési volby". Minimálně odmítáme přijmout, že k těm fotkám na koncertech "vlasteneckých kapel" a k plackám s přeškrtnutou mešitou vede komplikovaná životní cesta, mnohdy dlážděná pohrdáním nebo jen nepochopením ze strany intelektuální či názorové "elity", kterou si může projít každý druhý soused od vedle, do kterého bychom takovou "blbost" přece nikdy neřekli. Postavit ten film přesně takhle, jak ho Miro Remo odvyprávěl, bylo naprosto klíčové. Nehledě na to, že je to audiovizálně zábavné a protkané perfektními leitmotivy. (03.01.2022)

Hustší už tenhle dokument snad ani nemohl být. Obnažuje syrový život svých hrdinů až na dřeň a tak trochu jim dává příležitost poznat sama sebe. Panímáma Jiřina (asi moje nejoblíbenější postava) glosuje jednotlivé situace neskutečně přesně, ovšem padesátník Jaroslav se svou přítelkyní Jitkou si s ní v ničem nezadají. Jedná se o sociologickou sondu v našich končinách dosud nevídanou. Vše je navíc zpečetěno absolutně masakrózní hudbou. Ač s Jaroslavem nesdílím stejný pohled na svět, tak připouštím, že některé jeho poznatky a názory nejsou daleko od pravdy. (85%) (26.03.2022)

Jsem rád, že "K oblakům vzhlížíme" má dalšího dokumentárního souputníka a zase to dopadlo na poměry české tvorby výborně. Znovu se ukazuje, že český dokument přeci jen v tomhle soc stavu filmové tvorby dokáže udělat, na rozdíl od filmů, dobrou podívanou. V přímém zápasu dokumentů o životě budget petrollheadů však první jmenovaný o trochu vítězí. To však neznamená, že by Láska pod kapotou nějak extra zklamala. (02.04.2022)

Mám za to, že nejlepší reklamu tomuto česko-slovenskému dokumentu udělal Martin Šrajer svou recenzí pro Aktuálně (čtěte!), proto si nyní mohu dovolit být stručný. ___ Osobně Remův počin shledávám důležitým skrze to, že konečně někdo mluví (resp. zajímá se o) s druhou stranou, dolními deseti miliony, neprivilegovaným, deklasovaným Českem. Jinými slovy, Láska pod kapotou se mně jeví vpravdě empatickým (nesoudícím) vhledem do života těch, které život zklamal, vhledem do života těch, jenž jdou od porážky k porážce, jejichž život je sérií neúspěchů. Tzv. dezolát/flastenec (btw tyto terminus technicus sociálních sítí fakt nesnáším, přijdou mně obdobně ponižující – ale hlavně zplošťující bohatost vnitřního života – jako kupř. libtard nebo sluničkář; při této příležitosti tato slůvka veřejně užívám poprvé a naposled) nejen nenávidí (naopak, nenávist se zdá býti druhotnou, důsledkem životních zklamaní), ale hlavně touží/sní. Za vyspělou společnost (existuje někde vůbec?) považuju tu, která má prostředky zabránit tomu, aby se zklamaní každého ze členů proměnilo v hněv, resp. dokáže resentiment sublimovat zpět v naději, zrekonstruovat snílka. Snílek nemůže být zlým člověkem! [30.5.2022, 15.12.2022] (28.12.2022)