Réžia:
Bradley CooperKamera:
Matthew LibatiqueHrajú:
Bradley Cooper, Carey Mulligan, Matt Bomer, Maya Hawke, Sarah Silverman, Vincenzo Amato, Michael Urie, Sam Nivola, Brian Klugman, Miriam Shor, Alexa Swinton (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Strhující milostný příběh, který zachycuje celoživotní přátelství dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina s Felicií Montealegre Cohn Bernsteinovou. (Netflix)
Videá (3)
Recenzie (118)
Bradley Cooper v roce 2018 uchvátil všechny diváky a kritiky svým režijním a scenáristickým debutem Zrodila se hvězda. Tento úspěch se pokusil po pěti letech zopakovat a zabojovat o Oscary s životopisným dramatem o dirigentovi a skladateli Leonardu Bernsteinovi. Na snímku se ale bohužel dají pochválit jenom výborné masky a taky výkon Carey Mulligan v roli Bernsteinovy manželky. O titulním hrdinovi se během dvou hodin nedozvíme skoro nic, ani to, proč byl ve světě hudby tak uznávaným mistrem. Zklamání. ()
Nepochybuji že pro Bradleyho Coopera šlo o osobní projekt, ale i když se na Maestra hezký divá a Copper s Mulligan jsou v hlavních rolích velmi dobří, přišel mi ve finále dost plochý a nevýrazný. Běžně nemám problém s jinak pojatými životopisy, ale tenhle na můj vkus až moc křičí po cenách (kterých se pravděpodobně dočká) a jeho přidaná hodnota je prakticky nulová…60% ()
Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat. ()
Obávám se (když pročítám zdejší a nejen zdejší komentáře), že Cooperova naprosto zjevná snaha využít rámce životopisného filmu k něčemu úplně jinému, než je pouze konvenční zportrétování vybrané historické postavy, zůstane nepochopena. Cooper boří mnohá očekávání, s nimiž bude divák (mě nevyjímaje) k filmu přistupovat. Přestože jsem milovníkem klasické hudby a právě Bernstein patří k mým nejoblíbenějším dirigentům, ve výsledku mi ani trochu nevadilo, že film o hudbě vlastně téměř není. V komentářích se opakuje výtka, že je příliš chladný a odtažitý. Tomu vůbec nerozumím. Pro mě šlo naopak o jeden z emočně nejsilnějších filmových zážitků poslední doby. Chybí zde dramatický akcent, tak příznačný právě pro životopisné látky, to ano. Nenalezneme zde silné patetické momenty z důležitých událostí Bernsteinova života. Ani zástup zajímavých faktů. Či systematickou výstavbu stěžejních motivů. Na nějakou expozici, kolizi, krizi rovnou zapomeňte. Film totiž usiluje především o sondu do člověka ve složitém milostném vztahu, přičemž si Bernsteinův životopisný materiál propůjčuje pouze jako platformu, na které to ukázat. Když to trochu přeženu, můžu napsat, že kdyby se to místo Bernsteina soustředilo třeba na Fitzgeralda, výsledek a především jeho vyznění bude dost podobné. Skutečná hodnota Maestra spočívá především v tom, jak elegantně obchází filmová klišé (nebo s nimi naopak pracuje v rovině přiznané stylizace), aby ukázal úspěšného člověka zbaveného aury popularity v těch nejobyčejnějších situacích. Aby ukázal v rovině totální dřeně ten bytostný rozpor mezi potřebou umělce (v zásadě člověka vyžadujícího k práci samotu a klid) tvořit a současně být neustále mezi lidmi. Tím je nesmírně silný. Nemusí se zde hodiny diskutovat o homosexualitě, aby divák pochopil, jak komplikovaná součást Bernsteinova života to byla. Není třeba složitě rozmlouvat o hudbě nebo ukazovat důležité kariérní mezníky, aby divák pochopil, že by Bernstein bez hudby nedokázal existovat. A pokud například scéna hádky nebo scéna z Elyské katedrály nepřipadá některým divákům emocionálně silná, tak už vážně nevím, co by mělo. - Po čistě filmařské stránce se není o čem bavit. Je to mistrovské dílo. Kamerově je nabité významy a přesahy, které nejsou pro americký mainstream vůbec něčím běžným. Je zde spousta (zvláště v první polovině) metaforických, nedoslovných a symbolických scén, stylových proměn, kombinací - pohyblivá kamera versus kamera statická, muzikálová stylizace versus stylizace amerického nezávislého filmu, divadlo versus civilní každodennost, barva versus černobílá atd. Ani zvukově není co vytknout. Zaujme především skvělá montážní scéna vypůjčující si slavné Adagietto z Mahlerovy Páté symfonie. Herecky je to rovněž bezchybné. Pokud má ovšem někdo nastudovaného Bernsteina, zná ho z jeho projektů pro televizi, z rozhovorů a ví, jak dirigoval, posune to zážitek z Cooperova výkonu ještě jinam. Například ve scéně z úplného závěru, kdy vede dirigentskou zkoušku, je pohybově, v rovině drobných gest a také hlasově prakticky neodlišitelný od skutečného Bernsteina. To ponoření se do role jde cítit z každého záběru. Někomu, pro koho je Bernstein jen jméno, může ten výkon připadat mírně přeexponovaný, ale člověka, který Bernsteina zná, uhrane svou až děsivou přesností. - Kapitolou samou pro sebe je scéna z katedrály. Šesti minutová scéna z koncertu klasické hudby, snímaná na dva nebo nanejvýš tři dlouhé záběry. Kdo naposledy si něco podobného v rámci komerčního filmu dovolil? Snad Forman v Amadeovi. Neskutečná scéna, za mě jedna z nejsilnějších filmových scén vůbec. Odráží vlastně pojetí celého filmu. Namísto dramatických prostřihů mezi orchestrem a detailem tváře dirigenta, které bychom možná ve filmu o dirigentovi čekali, sledujeme vlastně statickou scénu, z většiny snímanou z velikého odstupu, která nechává promlouvat pouze hudbu a Cooperovu strhující dirigentskou kreaci. Víc není třeba. To je přístup, který se mi neskutečně líbí. Maestro jde totiž po významu a nikoli po senzaci. Nepotřebuje Bernsteina glorifikovat, démonizovat ani skandalizovat, aby vytvořil plastický obraz pozoruhodné osobnosti, která ale venkoncem prožívá úplně to samé, co každý druhý člověk - a tím je vlastně mimořádně lidská. () (menej) (viac)
Filmu by asi víc prospělo velké plátno, ale to je jen takový, drobný detail. Dobré, velmi dobré, místy až strhující. Hlavně, co se týče dirigování a hudby, i když ji rozumím jako koza petrželi. Bradley si mě zase jednou po čase povodil a to jsem od tohoto filmu neměl vůbec velká očekávání. Čtyři a něco. ()
Galéria (214)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (15)
- Bradley Cooper povedal, že jeho záujem o Leonarda Bernsteina „začal Tomom a Jerrym a Bugs Bunnym, keď som ich sledoval ako dieťa, keď som ich sledoval dirigovať a keď som mal asi 8 rokov, požiadal som Santa Clausa o taktovku, a potom som sa stal posadnutý dirigovaním. Viete, bolo to ako magická vlastnosť, že jednoducho urobíte pohyb a začne vychádzať zvuk, a tam to začalo, a bol to skutočne neuveriteľný pocit byť maestrom." (Arsenal83)
- Skladby sú prehrané britským orchestrom London Symphony Orchestra s niekoľkými zborovými vystúpeniami zboru London Symphony Chorus. (Arsenal83)
- Bradley Cooper dával pokyny operátorom kamery pri hraní na kameru tak, že sa k nim prihováral, keď bol otočený chrbtom, alebo im dával gestá, keď bol mimo záber. (Arsenal83)
Reklama