Balada pro banditu

Uzasna atmosfera divadelniho predstaveni prosluleho brnenskeho divadelniho spolku Na provazku, ktera se dostava na obrazovky televize a snazi se kombinaci filmoveho a divadelniho umeni zachovat zmineny punc volneho prostredi mladych hercu v melancholickem dile o loupeznikovi Nikolu Suhajovi. Herci jsou bravurni a pisne tez. Pro me klenot, ktery nepotrebuje byt dokonaly. Nic podobneho nebylo a opakovat se rovnez nebude. 80% (17.01.2011)

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)

Na prvním místě je nutné říci, že je zcela ostudné a zároveň i zcela charakteristické pro ignorantský přístup vydavatele, že na obalu DVD s filmem není zmíněn skutečný autor divadelní předlohy a spoluautor filmového scénáře Milan Uhde, ale jeho "pokrývač" Zdeněk Pospíšil, který byl pouze režisérem divadelního představení. Samotný film je poněkud rozporuplnou záležitostí. Pravdu totiž má Iva Bittová, že filmové představení kvality divadelní hry spíše oslabuje. Režie, která částečně zachovává prvky režie divadelní a částečně přináší prvky nové je zvláštním mixem. Na jedné straně ctí minimalistické divadelní prostředky, neboť základní korpus příběhu pouze z divadelního pódia přenáší do "přírodního amfiteátru" hradní zříceniny, na druhé straně vkládá (též značně minimalisticky natočené) "filmové" sekvence, a na straně třetí přináší podivnou a značně rozpornou "westernovou" polohu, která je však po mém soudu zcela zbytečná a s odstupem téměř třiceti let také dosti vyčpělá... Z hereckých výkonů bych upozornil především na výborného Bolka Polívku. Ostatní herecké výkony jsou spíše nevýrazné, částečně i proto, že jim režijní stylizace k herectví vlastně nedává moc příležitostí. Pěvecké výkony většiny zúčastněných jsou velmi slabé. Skutečně zpívat zde dokáže pouze Iva Bittová, přestože ani Miroslav Donutil nezpívá úplně špatně. Zatímco z lidové hudby čerpající hudba Miloše Štědroně je i po třiceti letech krásná a nadčasová, hudební produkce Zelenáčů doslova tahá za uši... Suma sumárum, měně by bylo více. Snaha obohatit divadelní představení něčím dalším se ve většině případů ukázala lichou a to je opravdu škoda. Komornější provedení by bylo rozhodně lepší a "kotlíková" stylizace je vyslovený omyl a fatální přešlap... 60% Zajímavé komentáře: MARTIN*I, Ivoshek, Radim (14.09.2006)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

Forma je zajímavá, exteriéry krásné, písničky se poslouchají dobře, ale mně to jednoduše dohromady nesedlo. Lehce mi to připomíná menší demo woodstock :-) Dovedu si představit, že při natáčení se mohly dít neskutečné věci, na které vzpomínají zúčastnění dodnes. Řekl bych, že patřím k té polovině (minimálně) lidí, kteří se na to podívali jenom díky vyprávění Miroslava Donutila. (08.08.2014)