Známi neznámi

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)

Hodnocení by rozhodně mohlo být vyšší. Líbilo se mi to i více než španělská verze. Zatímco německá verze měla výhodu v tom, že jsem ji viděl úplně prvně, aniž bych v tu dobu věděl o italském originálu, naši Známí neznámí takové štěstí nemají. Ale jak tak koukám do souvisejících filmů, těch verzí filmu je snad 20, každá země si to chce natočit. Ve výsledku je česko-slovenská verze natočená kvalitně, ale stále jde o kopírku, takže nemůžu jít s hodnocením výš. Na druhou stranu pro české a slovenské publikum, neznající originál nebo jinou verzi, to může být velice originální a důvtipná jednohubka. (28.12.2022)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)

Tak a je to tady, i Češi mají svojí verzi #Dej #Mobil #Doprostřed #Stolu. A ano, bylo to fajn. On scénář, respektive motiv filmu je dafacto předepsán předem, šlo jen o to, aby představitelé hříšníků nesklouzly do trapno-debat, což se z mého podařilo. Ano, samozřejmě, těch notifikačních náhod je tu habaděj, ale to se dá u filmu tohohle formátu očekávat. (10.10.2022)

Genoveseho scénář už přebral leckdo od Korejců až po Nory a i když jsem kromě původní italské žádnou jinou verzi neviděl, není důvod si myslet, že, kromě určitých lokálních specifik, bude něco jinak. Naše federální zpracování se neliší prakticky vůbec a přestože je to už nějaká doba, co jsem viděl originál, začalo se mi postupem času všechno vybavovat. Ale to vůbec nevadí. Proti dobrým remakům nic nemám a tak podobně jako před lety jsem byl celkem napnutý, co na koho praskne a užíval si slovní přestřelky, které se z lehkých tónů přirozeně přelévaly do vyhrocených situací. Herecky to bylo trefeno takřka přesně, nicméně místo Polnišové bych si dokázal představit vhodnější herečku. Na originál to samozřejmě nemá, ale za vidění film určitě stojí. 70% (06.09.2022)