Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (viac)Obsahy(2)
Eliška, ktorá kvôli uzatvoreniu vysokých škôl v období protektorátu nemôže pokračovať v štúdiu medicíny, pracuje v nemocnici ako zdravotná sestra a má milostný pomer s úspešným chirurgom Richardom. Spoločne sú zapojení do protifašistického odboja. Keď jedného dňa privezú na kliniku ťažko zraneného dedinčana Jozu zo vzdialených hôr, ktorý nutne potrebuje transfúziu, zachráni mu Eliška, ktorá má rovnakú krvnú skupinu, svojim darcovstvom život. Keď Eliška potrebuje kvôli odbojovej činnosti úkryt, je rad na Jozovi, aby splatil svoj dlh. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (576)
První půlka, než hlavní hrdinka doputuje do chalupy, je NAPROSTO PŘÍŠERNÁ! Herecké výkony jsou nepřesvědčivé, režie amatérská a z obrazovky na vás dýchá umělost, hranost a nepřesvědčivost. Zlom ovšem přichází s odjezdem z města. Vše se najdenou obrací k lepšímu a film konečně dostává nějakou tu atmosféru a napětí. První polovina rozhodně není špatně napsaná, námět je výborný, ale to bolavé provedení... Druhá půle je naopak dobře natočená, ale příběh už tak neohromí. Proto hodnotím jak hodnotím. ()
Věděl jsem, že se jedná o jeden z nejoceňovanějších filmů poslední doby, přesto jsem od něj nic velkého neočekával. Čekal jsem myšlenkově náročné ubíjející drama o mezilidských vztazích. Které se v podstatě koná, ale stravitelnou a přitažlivou formou, i pro mne - adolescenta. Elitní obsazení nejen českých herců, nádherné exteriéry a silný příběh ze silného historického období... 90% ()
So Želary som mal jeden výrazný problém, a to nevyvážené tempo rozprávania. Jeho záverečná pasáž patrila k tomu najlepšiemu, čo som v českom filme, zaoberajúceho sa históriou druhej svetovej vojny, videl. Lenže to predtým je bohužiaľ príliš naťahované, predvídateľné a iba málo záživné. Je to škoda, pretože Želary pôsobia v dobrom zmysle slova západne, Trojanov štýl je tu o niečo vyzretejší, ako je zvykom v lokálnej žánrovej konkurencii. Želary som videl pomerne dávno a už sa k nim asi nevrátim. ()
Film natočený podle knihy Květy Legátové Jozova Hanule. Jak už to bývá, vykresluje kniha trochu jiný příběh, než film. Ale to nic nemění na skutečnosti, že jde o film kvalitní se skvělými hereckými výkony. Úžasná atmosféra dokreslená působivou hudbou. Kéž by povzbudil diváky i k přečtení knižní předlohy, která stojí za to, stejně jako povídková kniha Želary. ()
Tož bylo to hezké, ale tak nejak z dálky. Šok z nouzové, okamžité a totální změny identity, vyrovnávání se a přijetí, atmosféra stálého ohrožení – nic z toho mi tento film nedává vidět, pouze mě zdlouhavě informuje, že se to děje (zdlouhavost mu však nebrání nechat hrdinku vklouznout nahou do náruče alter-manžela naprosto z ničeho nic). Rovněž nové (velmi konkrétní a osobité) prostředí je ukázáno jaksi zdálky, jako folklórní skanzen. Nebo proč je bezradnému divákovi konstatováno, že i v rámci tohoto prostředí je to horší než zlé – totiž v místními opovrhovaných „Želarech“? Tak buď se tím zabývám nebo to nevnucuju. Totéž o morálně-ideových dilematech v kolegiální konfrontaci učitel – farář. Vůbec jsem nepobral ten zarputilý mindrák vesnického protektorátního učitele z místního raubíře. A otčímův řemen na zádech tehdejšího venkovského ogara jako základ melodramatu? No nevím. Poměrně brzy se to pak celé začíná rozpadat v barvotiskové obrázky drsného horalského života, do nichž nevím odkud občas přilezou esesáci někoho odpravit. Za těchto okolností mi pak i finální řádění bodrých osvoboditelů bylo vcelku lhostejné. (Sledoval jsem prostě jakési tragické „Musíme si pomáhat“ na ruby.) Aňa Geislerová, působící zde krásným klasicky filmovohvězdoidním dojmem, mohla zazářit, bohužel nemá pořádně na čem. Ve výmluvném sice, ale hluchém filmu může jen předvádět požadované emoce v aktuálních situacích. Její chvilkový azyl u Zity Kabátové a Sv. Beneše kvituji jako projev Trojanova smyslu pro tradici. K tomu Ivan Trojan úplný Bartoška. Překvapivě vkusný farář Donutil má jako na potvoru zrovna tady velmi omezený prostor. Vůbec je tam toho moc a všeho málo. Epilog, v němž hrdinka po letech podstupuje setkání dvou svých životů, mohl být působivým završením impozantního filmu se skvěle postavenou osnovou. Kdyby se vybudovalo víc než jen osnova. Pak bych snad také mohl Jozovu smrt považovat za tragické uzmutí nového hrdinčina života (do nějž byla hozena a k němuž se poctivě protrpěla) a ne za preventivní řešení hrozícího dilematu. Jo a ta vystřižená scéna „obřad“ tam zrovna být mohla. Ponechání scény „Irča“ by zase předešlo nejednomu mému nedorozumění. Dvě a půl hvězdičky. Dvouřádkový komentář od Ony v podstatě vystihuje můj celkový dojem. Pozoruhodně detailně se shoduji s Šandíkem, přestože se zásadně lišíme v celkovém zhodnocení. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (31)
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003, především na Slovensku, v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka, a také v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období. (morgos)
- Natáčelo za velmi extrémního počasí. Mrazy dosáhly až 20 stupňů pod nulou, zatímco v létě se teploty vyšplhaly až na 36 stupňů. (morgos)
- Autora předlohy Květa Legátová zobrazila oblast Kopanice a Žítkové v Bílých Karpatech. Sama nějaký čas učila ve Starém Hrozenkově. Postava Lucky (Jaroslava Adamová) je reminiscencí na jednu z tzv. žítkovských bohyň. (gug)
Reklama