Čekání na Patrika

Tajfun Monika Kvasničková, bomba písničky i skvělá filmová hudba, supr taneční čísla, tempo, vtip, hlášky, správně natvrdlej Matásek, frajer Pomeje, krásná Helenka a ta nejlepší móda a účesy zlatých osmdesátých! Nejlepší propojení písní, hudby a filmu. Řekl bych, životní role Jirky Pomeje. Škoda, že dál nehrál tyhle sympatické frajery a vrhnul se na producenta pochybných filmů. Nemusí to každému sednout. Je to jiný než ostaní filmy. Už ten ulítlej začátek. (02.03.2015)

Osmačtyřicetiletý Petr Tuček se pokusil o pořádně odvazovou záležitost pro mladé, což se dvakrát nepovedlo. Stejně povrchní typy jako v předchozím Copak je to ta vojáka by se v onom roce vrtěly spíš do rytmu nějaké té šmíry typu Dávej ber nebo Ver mi než abychom sledovali jejich kreace k druhé desce Pražského výběru nebo Laury a jejích tygrů, tehdy na vrcholu. Rocková kytara snaživě kvílí do každého záběru, ve kterém hrdinky pobíhají v odlehčeném pyžamku nebo plavkách, ale celé to bohužel působí jako plánovaný (jistě, ne tak blbý) Discopříběh pro rockery, střihlý Třetím patrem. Smyczek ovšem vytvoří i ve svém jednoduchém seriálu nebo Johnově adaptaci v pěti minutách větší charakterovou hloubku než se Tučkovi povede za celý film.Na soudruhy a budování se už nahlíží lehce s nadhledem (to ovšem v 88 už nebylo žádné novum) a policiste jsou takovi dobraci (zajimave, ze me při kontrole dokladu tak nikdy neprisli), asi by s filmem ztotožnila současná mládež . I tak jsem se ale rád podíval. Kritizovaný Pomeje mi v roli polovičního tulpase seděl, trochu slepičí slečny mi nevadily a hlavně nálada roku 88 je kouzelná tím, jak uvolněná a současně nesnesitelná trapná byla. Tyhle občasné návraty kamkoliv do minulosti mám rád. (09.03.2014)

Úsměvná komedie zesnulého Petra Tučka nese v sobě režisérův nezaměnitelný rukopis, který se neobtěžuje s nějakou složitou studií postav, ale chce především uvolněně bavit tak, jako tomu bylo třeba v případě jeho komediálního hitu "Copak je to za vojáka". Prostor v jeho filmech dostávali především začínající mladí a talentovaní herci a zde tomu není jinak. Uvidíme dnes již zapomenutou Moniku Kvasničkovou, Miroslavu Pleštilovou nebo Šárku Markovou. Nechybí ani Jiří Pomeje, který byl tehdy obsazován do rolí floutků, a ti mu celkem sedli. Tahle komedie nemá tolik výrazných vtipných momentů, ale scénář úspěšně těží z fiktivní postavy Patrika, kterého si vymyslela hlavní hrdinka, aby mohla trumfnout své vrstevníky, a na kterého, nejen divák, bude čekat marně. Nenudilo mě to, ale žádný zázrak to taky není. 60% (24.11.2009)

Samozřejmě je to hrozná blbovina, ale kdo zažil, pochopí. Pro mě jako pamětníka je to hrozně zajímavej studijní materiál. Mladé herečky (často polonahé), samostatná kapitola Kvasničková, reálie těsně předpřevratové doby, hojně zařazené písničky nerežimních kapel a koneckonců i štíhlý řidič dvanáctsettrojky Pomeje, který vydělá čtyři a v létě i šest a půl. (30.12.2009)

Nebylo to nejhorší, svérázné filmy tohoto typu já můžu, neříkám že svým obsahem byl film spíš prázdný, ale atmoška doby těsně před převratem v rytmu disktékových tónů, internát, skutečně pestrý život tehdejší mládeže, věčné to téma ideální muž nebo žena, srandovní dobové hlášky, to vše mi navodilo příjemnou nostalgickou zábavu. Pěkné holky včele s Pleštilkou a Kvasničkovou které vážně ušli, navíc tenkrát se skutečně nějaká podprsenka tak jako dnes neřešila. Pomeje taky nebyl nejhorší, srovnávat jeho bytí z dneškem je silně OUT. Písně ve filmu zpívali skupiny jako Oceán, Výběr, Laura a její tygři atd...Nekoškodá zábava, která se po čase vidět dá.. (30.12.2009)