Čekání na Patrika

Radikální česká odpověď na americkou kulturu 80. let v tom spektru, které v mnohém zastupovala třeba úvodní čtvrthodinka Toxického mstitele. Tady sice není žádný hnis a nevraždí se nevinné děti, ale svým způsobem je to film daleko odpornější a nesnesitelný - zběsilý pohyb odnikud nikam, scény s nulovým sdělením, pěkné holky a vlezlá muzika. Totální bordel, který fakt nepobírám. 20% (07.02.2021)

Osmačtyřicetiletý Petr Tuček se pokusil o pořádně odvazovou záležitost pro mladé, což se dvakrát nepovedlo. Stejně povrchní typy jako v předchozím Copak je to ta vojáka by se v onom roce vrtěly spíš do rytmu nějaké té šmíry typu Dávej ber nebo Ver mi než abychom sledovali jejich kreace k druhé desce Pražského výběru nebo Laury a jejích tygrů, tehdy na vrcholu. Rocková kytara snaživě kvílí do každého záběru, ve kterém hrdinky pobíhají v odlehčeném pyžamku nebo plavkách, ale celé to bohužel působí jako plánovaný (jistě, ne tak blbý) Discopříběh pro rockery, střihlý Třetím patrem. Smyczek ovšem vytvoří i ve svém jednoduchém seriálu nebo Johnově adaptaci v pěti minutách větší charakterovou hloubku než se Tučkovi povede za celý film.Na soudruhy a budování se už nahlíží lehce s nadhledem (to ovšem v 88 už nebylo žádné novum) a policiste jsou takovi dobraci (zajimave, ze me při kontrole dokladu tak nikdy neprisli), asi by s filmem ztotožnila současná mládež . I tak jsem se ale rád podíval. Kritizovaný Pomeje mi v roli polovičního tulpase seděl, trochu slepičí slečny mi nevadily a hlavně nálada roku 88 je kouzelná tím, jak uvolněná a současně nesnesitelná trapná byla. Tyhle občasné návraty kamkoliv do minulosti mám rád. (09.03.2014)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)

Typický produkt konce osmdesátých let, kdy se točily kvalitou dost nízké filmy. Buď se v nich sex objevoval nebo řešil. Zde vidíme tu druhou možnost. Parta puberťaček touží po vysněném muži a tak ho hledají u své kamarádky, která si ho ale pro změnu vymyslela. Otázkou je, co je horší. Scénář, zvolené téma nebo herecké výkony. Jedno horší než druhé. A protože se to celé postupně začne omílat dokola, zbude už jen nuda a nuda a zase nuda... (25.01.2021)

Nebylo to nejhorší, svérázné filmy tohoto typu já můžu, neříkám že svým obsahem byl film spíš prázdný, ale atmoška doby těsně před převratem v rytmu disktékových tónů, internát, skutečně pestrý život tehdejší mládeže, věčné to téma ideální muž nebo žena, srandovní dobové hlášky, to vše mi navodilo příjemnou nostalgickou zábavu. Pěkné holky včele s Pleštilkou a Kvasničkovou které vážně ušli, navíc tenkrát se skutečně nějaká podprsenka tak jako dnes neřešila. Pomeje taky nebyl nejhorší, srovnávat jeho bytí z dneškem je silně OUT. Písně ve filmu zpívali skupiny jako Oceán, Výběr, Laura a její tygři atd...Nekoškodá zábava, která se po čase vidět dá.. (30.12.2009)