Minuta věčnosti
Lifeline
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Peter (Jiří Langmajer) je veľmi uzavretý a introvertný muž. Jeho dvadsať jedna ročná dcéra Lucia (Martina Babišová) má vrodenú srdcovú poruchu a Peter sa ju pri plánovanej operácií rozhodne operovať sám. Po nej sa spoločne vydajú na dobrodružnú cestu na Island . Tu majú príležitosť nanovo vybudovať svoj vzťah, pretože Lucia sa s otcom už dlhšie nestýka a stále ju trápi že opustil jej matku. Peter musí počas dobrodružnej cesty prísť na množstvo vecí, ktoré mu unikli, a neustále odpovedať na otázky svojej dcéry. Peter si postupne uvedomuje že by mal veci zmeniť, uvedomí si, že mu Lucia chýba a musel by sa naučiť byť menším egoistom. Jedného dňa však Lucia náhle skolabuje uprostred divočiny. Peter si nie je istý či niekde urobil chybu. K tomu sa mu pridáva pocit, že je stratený uprostred nekonečnej divočiny a stráca schopnosť rozoznať realitu od fikcie. Skutočne sa operácia podarila? Skutočne sa s Luciou vydal na ďalekú výpravu ? Prvýkrát v živote sa ocitne v situácií, ktorú nemá pevne pod kontrolou a musí podstúpiť tvrdý súboj so svojim vedomím a svedomím, aby prišiel na to, ako sa ocitol tam kde je. (Cinemart SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (86)
Námět sliboval zajímavě pojaté drama, také jsem byl zvědavý, jak si Jiří Langmajer, kterého znám výhradně z komedií různých kvalit, povede v dramatické poloze. Zpočátku mě zaujalo krásné severské prostředí, což se nakonec ukázalo jako jediná věc, která tak nějak stojí za zmínku. Příběh je od samého začátku strašně průhledný, o nějakém napětí nemůže být vůbec řeč, závěrečné rozuzlení vyzní díky značné předvídatelnosti úplně do prázdna. Děj je šíleně nudný, tempo extrémně pomalé, žádný šokující zvrat na diváka nečeká, lehkou atmosféru utváří snad jen to prostředí, jinak taktéž žádná sláva. Dialogy, na kterých je celý založený, jsou vesměs nezajímavé, nudné a občas působí dost mimo. Langmajer svou roli zvládl asi nejlépe, na Babišovou jsem si musel postupně zvykat, její přednes mi upřímně moc nesedl. Co se týká kamery, tak nejvíc se asi povedly záběry na přírodu a prostředí, zbytek působil dost lacině a nepřitažlivě. Je to sice v podstatě taková zbytečnost, ale na jedno shlédnutí ujde. 3/10. ()
O filmu jsem toho moc nevěděl. Snad jen to, že byl natáčen na Islandu. Což pro mě bylo taky tím hlavním důvodem proč jsem si film pouštěl. Polární záře, záběry překrásnýho Islandu a zvolená hudba jsou prostě dechberoucí. Co se týče příběhu dalo by se říct, že z větší části poměrně krátké stopáže filmu(78minut) sledujeme otce s dcerou pohybující se po malebném Islandu vedoucí rozhovory a zároveň hledajíc cestu sami k sobě. Ale možná to má vše úplně jinej smysl. Nechci prozrazovat víc než bych měl. Závěrečný hodnocení. Díky krátký stopáži a záběrům na překrásnej Island se na to podívat určitě dá. Co se týče samotnýho příběhu ten pokulhává. Myslím si, že si to hraje na něco na co nemá respektive tady si tvůrci ukousli moc velký sousto a ve výsledku to nevyznělo asi tak jak by mělo a nemá to takovou hloubku jakou by mělo mít. Vše zachraňuje lokace natáčení(Island). A za ten Island chtě nechtě ty 3slabší hvězdy prostě dát musím. ()
Tři doktoři spolu operují, před zákrokem si myjí ruce, zjevně to není praxe mediků, ale zaběhlé pracoviště obsluhované profesionály. Přesto mají potřebu se zkoušet ze znalostí, aby divákovi polopaticky vysvětlili o co půjde. Borec odoperuje aortální chlopeň a v rámci rekonvalescence ho nenapadne nic lepšího, než holku vytáhnout někdy mimo letní sezónu na Island (tvůrci si nechali zaplatit dovolenou), aby si mohl vyzkoušet, že jí hercna drží a že občas omdlívá, jen aby se divák nenudil. No a když už tam kempují a všechno co s sebou nosí, tak fotr (55) vytáhne knížku pohádek a dceři (21) před spaní na požádání čte, protože ty vole má v krosně místo a ta pipka stejně celou dobu promlouvá jak dvanáctiletá, místo aby v jednadvaceti někde zabodávala s frajerem. Zoufalost, kterou ani poměrně dobře napsané poslední dvě minuty nespasí. Aspoň mohli vybrat do té role nějakou fakt hezkou holku, nestalo se. ()
Jedna jediná hvězdička za Langmajera. Jeho fantazie po náročné operaci srdce jeho dcery mi pila krev od samého začátku, neboť cesta studenou, nehostinnou krajinou, kde živáčka nepotkáš a vláčet s sebou po zákroku poněkud mentálně nevyzrálou dceru, to byla vážně utopie jeho hlavy. Kamera na cestách a nic... ()
Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... () (menej) (viac)
Galéria (27)
Zaujímavosti (10)
- Film Minuta věčnosti se natáčel na Islandu. „Zjistili jsme, že bychom mohli natáčet na Islandu, protože tam panovaly příznivé podmínky a k tomu všemu byl ostrov zcela opuštěný a tudíž extrémně bezpečnou lokací. Sehnali jsme si veškeré písemnosti, zjistili si podmínky příletu a pustili se do plánování toho, jak to vůbec natočit a jak se vypořádat s extrémními podmínkami a způsobem natáčení. Krajina totiž byla třetí hlavní postavou našeho filmu a museli jsme se vypořádat s technickými překážkami, které při normálním natáčení vůbec neřešíme. Island v sobě snoubí divokost a syrovost. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, gejzíry, vodopády a ledovce, ale také louky a pohoří, která mají díky klimatickým podmínkám jedinečnou barvu, jaká není nikde na světě. A doslova mystická je hora Helgafell,“ uvedl režisér Rudolf Havlík. (SONY_)
- Aby se filmaři vešli do skromného rozpočtu, zřekli se někteří svých honorářů. Mezi ty, kteří to udělali, patří i Rudolf Havlík a Jiří Langmajer (Petr). Tato velkorysost odrážela i situaci, kdy tvůrci seděli kvůli pandemii doma zavření a stýskalo se jim po práci. (sator)
- Režisér Rudolf Havlík o filmu: „Minuta věčnosti je staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci. Společně s kameramanem Václavem Tlapákem jsme si předem jasně vymezili obrazový a pracovní prostor tak, abychom mohli vyprávět nádhernými obrazy a zároveň se soustředit plně na herce a dát jim prostor.“ (SONY_)
Reklama