Biely lotos

Tak tohle se ve mě mlelo. Bílý lotos totiž střídá místy až geniálně vypointovanou černou legraci (Armondův emocionální oblouk) s absolutní hluchotinou (většina dějové linky s Jennifer Coolidge). Naštěstí pro diváka má ale scénář v průběhu série výrazně pozitivní trend. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček pak přilepšuju za výtečnou hudbu, havajský genius loci a Alexandru Daddario. (26.08.2021)

Seriál se rozjede ve stylu satiry, kdy sledujeme spousta nesnesitelných lidí na dovolené nebo pracujících pro lidi, co jsou na dovolené s hudbou na pokraji tolerance. Postupně se ukáže, že komedie to vůbec není a vzniknou situace, kdy začne být zajímavý. Snaha tvůrců reflektovat současnou americkou společnost skrz nesnesitelné postavy díky podvratnosti funguje velmi svěže. (16.08.2021)

Sestava nesnesitelných bílých boháčů je vtipná, ale není to nic nového. To už jsme viděli. Pro mě je asi nejzajímavější postava afroamerické studentky Pauly. Je přesnou metaforou současné americké levice. Věčně otrávená, mladá holka, která se nechá pozvat na dovolenou od rodiny své bílé kamarádky, aby potom pohrdala všemi kolem včetně své kamarádky. Přesně v tom vidím některé americké (a i české) leftie aktivisty. Jak říká znuděná korporátní CEO matka: vy ve skutečnosti nechcete ten systém rozvrátit, nevadí vám, jen chcete lepší židli u stolu. That's all. Krásná scéna je, když Paula přemlouvá svého havajského milence, aby kradl a pomstil tak ukradenou zem předků (celý ten sick koncept současné americké levice - dědičná vina za hříchy otců, my u nás to od komunistů dobře známe). Přitom trpí její havajský milenec vlastně? Je mladý, krásný, s tělem antického boha a po jeho boku je krásná holka, kterou miluje (ano, ta holka brzy odjede, ale tak už to u letních lásek bývá). Akorát není bohatý. Ale ten kluk žije sen většiny chlapců jeho věku. Jeho vrstevníci jsou často škaredí, tlustí, plaší. Zavřeni doma roky sní o tom, že nějakou holku vůbec políbí. Přesto je tenhle kluk i Paula z pohledu nové levice někdo, kdo strašně trpí. Komu se děje veliká nespravedlnost. (09.09.2021)

Čekal jsem vtipnou a chytlavou satiru, ale nenapadlo mě, že zrovna Mike White může přijít s tímhle existenciálním hororem. Skvěle nastavené postavy, které zastávají roli konkrétního archetypu, ale zůstává jim lidský rozměr (možná to trpí syndromem toho, že vyprávění moc prozrazuje, že tenhle světe neexistoval před prvním dílem a není vždy úplně jasné, jak se některé postavy mohly dostat do situace, ve které jsou, popřípadě proč se události dávají do pohybu právě teď a ne kdykoliv jindy - ale to mi tolik nevadilo a dává to celému resortu nádech jakéhosi nadreálného očistce, což se nakonec celkem cool). A je vážně výjimečné, jak i postava rozmazleného fracka Shanea má nějaký potenciál k empatii a pochopení, odkud jeho nesnesitelnost přichází. Seriál není utopený v odtažité ironii, ale naopak je otevřený zničující zranitelnosti a křehkosti a vší silou se upíná ke snahe nalézt něco banálně pozitivního ve světě, který všechno semele. Mohl to být prostě výsměch bohatým bílým Američanům, ale k mému překvapení to je hluboce lidské dílo, které se urputně snaží vyváznout z vlastní pasti cynismu a sarkasmu. Jinak čistě technicky se hodně osvědčilo věnovat přísně jednu epizodu jednomu dni - umožňuje to hodně zhmotnit časoprostor. Ukotvuje to celý svět a umožňuje ještě líp napojit se na postavy. V důsledku toho sice nepůsobí úplně přesvědčivě Quinnova proměna, která by měla být srdcem a duší Lotusu a v důsledku prostě není přesvědčivá - možná neměl být na začátku nastaven až tak moc jednoznačně - tohle je jediná chvíle, kdy je postava karikovanější, než by děj potřeboval, a je to bohužel zrovna ta jedna, kde to vadí nejvíc. Ale stejně to shledávám jen malým problémem, který nakonec na nějaké meta rovině vlastně souzní s motivy samotného seriálu. Celkově, v rámci mainstreamové zábavy, je to hodně zajímavá věc. (05.11.2021)

1. série: White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. 2. série: So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (02.01.2022)