Dovolenka s Andělom

Je obdivuhodné, jak všichni, kteří dali hodnocení vyšší než dvě hvězdičky, mají potřebu své rozhodnutí omluvit. Když někdo vysoko ohodnotí bezmyšlenkovitou mlátičku, je to prý naprosto v pořádku. Já bych se styděla, kdyby se mi začali líbit filmy, kdy inteligence štábu je 50 a není to průměr, ale součet. Dovolená s Andělem je vtipná komedie o nápravě jednoho bručouna. A jestli politická agitace spočívá v jásání nad tím, že všichni mají práci, nechám se ráda agitovat. (01.01.2013)

Ano, mohl bych napsat tuctový sžíravý komentář kritizující propagandu v Dovolené s Andělem. A krásný. Umělé rozhořčení, falešná morální nadřazenost a potom nějaké to kopnutí do komunistů. Jenže jsem si řekl "Ne." Žádná politika a když recenze, tak bez ideologie. Ony budovatelské prvky se koneckonců dají v klidu ignorovat a nijak záludné nejsou. Tahle odpočinková komedie stojí na výborném Marvanovi, jeho potýkání s lidskou spontánností a na neméně výborném Kemrovi. Bořivoj Zeman uměl psát skvělé scénáře a díky němu je film vtipný i po těch letech. A to nejen nezamýšleně. (03.01.2016)

Když jsem byl mladší, měl jsem tento film rád. Byl plný pohody a ideálních mezilidských vztahů. Všichni si pomáhali, táhli za jeden provaz a byli na sebe hodní. Dnes, když se na Anděla podívám, tak vidim šílenou propagandu, která ve světle událostí z 50. let bolí. Jeniné co potěší je úžasný Jaroslav Marvan, jehož role touto tendencí není příliš dotčená. Ale jinak při pohledu na tento komunistický idealismus se mi otevírá kudla v kapse. (31.12.2012)

Film je natočen v době, kdy byl v Československu u moci Klement Gottwald, tudíž v době toho nejzarytějšího komunismu. Agitka (ať silná či slabá) se vetřela snad do každého filmu. "Dovolená s Andělem" je natočená přesně v tom duchu, avšak není to pouhopouhý propagandistický šrot. Je to oddechová zábava, dnes sice přijdou vtipné i věci, které v době natočení nepřišly (a ani možná přijít nesměly), s perfektním Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. (01.04.2006)

„Co nepřišlo dnes, přijde zítra.“ Budovatelská veselohra jako podle šablony vytvořené samotným Ždanovem. Chvályhodné budování přátelství mezi národy, soudružská solidarita a pozitivní pracovní přístup jsou zástěrkami k organizovanému duchovnímu znásilnění člověka, jehož chování narušuje optimistickou image státu (resp. strany). Opakovaně je sice postavami konstatováno, že o svých soukromých záležitostech by si měl každý rozhodovat sám, jenomže jde o pouhou snahu vyvolat zdání svobodné volby. Film ve výsledku tvrdí něco jiného, když mezi soukromé a veřejné klade rovnítko. Nelze být svědomitým zaměstnancem a přitom špatným člověkem. Obdobně nelze trávit rekreaci jinak než prací. Vzorný občan socialistického Československa, ať z Moravy, Slezska nebo východního Slovenska, ať elektrotechnik nebo řidička autobusu, musí na veřejnosti vystupovat stejně lidumilně jako v soukromí. Afektovaný optimismus, zpřítomňovaný například zpěvnou náladou věčně usměvavých rekreantů, představuje neporušitelnou normu, které se anomálie Andělova typu musí chtíc nechtíc přizpůsobit. Morousovitý revizor zároveň představuje jediný vážnější problém, který je potřeba „vyřešit“. Krajina je krásná, dětičky šťastné, nezaměstnanost neexistuje („každý má svoju robotu“). Peníze možná taky nejsou, ale nač, když proletářům činí radost pracovat pro práci samou. Pro práci, která utužuje kolektiv a stírá rozdíly mezi pohlavím, věkem i národností. Přes její přímočarost, neponechávající prostor pro alternativní výklad, se Dovolenou nedá bavit alespoň škodolibě. Formálně jde o film bez nápadu, faleš je cítit z každého hereckého gesta a tezovité vyprávění nevytváří absolutně žádné očekávání nebo napětí. Zasvěcené dialogy o zakládání klínů dojem mírně zlepšují, ale není jich dost, aby to celé bylo tak blbé, až by to bylo vtipné. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, Marthos, zputnik, ScreamJay (10.04.2019)