Dům pro dva

Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně. (24.03.2015)

film s přehnanou náboženskou rovinou-symbolikou(často nefungující), která podrývá jakýkoliv jeho ambice o zachycení tehdy neoficiální podoby frajírka, kterýmu práce moc nevoní a tak nakonec nemůže než skončit špatně..celkem triviální příběh je ale na svou dobu zpracovanej dost netradičně a vzhledem k absenci jakýhokoliv měřítka, který by pomohlo se vypořádat s duchovní linkou a pohybovým úletům Vetchýho, je to pořád celkem unikátní počin (17.12.2010)

Buřič a rebel, proti němu klidný suchar. Drama o dvou bratrech, který je každý naprosto jiný, nicméně jsou jejich osudy silně svázány. Ondra Vetchý se opravdu vyřádil v roli floutka Dana, který je skvěle usměrňován zodpovědným Schmitzerovým Božou, jemuž stačí jen stát a dívat se. Příběh je plný emocí, nicméně dost smutný. Život je plný nespravedlnosti. (13.07.2022)

Paradoxně to, co činí film ojedinělým - tedy silná biblická symbolika, ho svoji prvoplánovostí a průhledností poměrně sráží a povrchní metaforikou nahrazuje psychologickou sondu do těžkého soužití dvou bratrů (a také napomáhá málo přesvědčivému přerodu). Schmitzer tak bohužel získal nesrovnatelně nevděčnější a více plochou roli než Vetchý, jenž zde přímo exceluje a jen napomáhá nejednoznačnosti a vitalitě postavy Dana. Nadprůměrnosti snímku silně napomáhá i syrový obraz všeobecného rozkladu, odrážející se na životním prostředí bratrů a jejich matky. (18.12.2010)

MOŽNÝ SPOILER! Psychologicky laděný příběh o dvou rozdílných bratrech v podání Jiřího Schmitzera a Ondřeje Vetchého tvoří absolutní špičku československé kinmatografie 80.let. Jedná se o jeden z mála čistě spirituálních českých filmů. Postava Bóži (Schmitzer) je zobrazením novodobého Ježíše v kulisách socialistického sídliště. Čte Bibli, v kritických situacích se obrací na duchovno a je v kontaktu s něčím nedefinovatelným nad sebou. Má zvláštní léčitelské schopnosti. Nezištně pomáhá druhým, zejména bratrovi, aby za tyto skutky poté sám trpěl. Vše podtrhuje nádherná scéna jeho smrti, kdy ho srazí nákladní auto a Bóža umírá na deskách, které jsou pod něj srovnané do kříže. jeho smrt předznamená torjí symbol černého koně jakožto dvě varování a třetí úder. Dan (Vetchý) je naopak ztělesněním ďábla, jak svým vzezřením, tak i chováním. Jeho hlavním životním krédem je "dej Bože lehko". Na jednu stranu má pocit, že je mu ubližováno, na druhou stranu on nedělá nic jiného než ubližuje ostatním, hlavně tedy bratrovi. Tak jako Ježíš měl svou smrtí otevřít oči všem hříšníkům, stejně tak až smrt Bóži přiměje Dana, aby se aspoň na chvíli na sebe podíval do zrcadla a nestačil se divit. Divákovi, který tento spirituální modus filmu nepřijme, je jednoduše z Dana na blití a Bóžovi se diví, jak může být takový blbec a vše si nechat líbit a naopak ještě pomáhat. Jenže když on je ten Ježíš - Ty po mě kamenem, já po Tobě chlebem. (25.02.2008)