Šťastný Luke

Tenhle animák jsem jako dítě milovala. Kde ty loňské sněhy jsou ... Dnes už to nějak není ono - a mnohem bližší je mi hraná verze z roku 1991 s Terence Hillem v hlavní roli. Nicméně bez ohledu na moje pocity subtilně vyhlížejícího černovlasého frajera nelze jen tak odepsat - navzdory jeho nezdravé zálibě v ručně balených cigaretách. Nejspíš proto, že v každé situaci zůstává silně nad věcí a střílí rychleji než jeho vlastní stín. (08.02.2009)

Jedna ze záležitostí mého dětství, na které si rád vzpomenu a které ještě dnes uchovávám na VHS - podle mě celkem unikátní nahrávka z HBO. Jelikož se mi vždy líbil Asterix i ve filmové podobě, tak jsem si zamiloval i Lucky Luka - tehdy jsem ale nevěděl, že to je také od Goscinnyho. Sice jsem tento film a jeho pokračování už nějaký ten pátek neviděl, nicméně to není důvod nehodnotit a neudělit mu pět hvězd, které si zaslouží. (27.01.2009)

Ach, ten nešťastný Luke!¬         Podívám-li se na svá hodnocení animovaných snímků určených spíše k zábavě než k zamyšlení či poučení, vidím, že horní příčky (obdoba jedniček nejvýš dvojek ve škole) zabírají bez výjimky takové, které jsou lidsky pravděpodobné při vysoké animační úrovni a ve kterých komika blíží se víc humoru než srandě, čímž jejich podtón je spíše laskavý a kulturně lidský. Takové je Fimfárum Jana Wericha (Česko 2002) J. Wericha a animátorky V. Pospíšilové, Mary a Max (Austrálie 2009) A. Elliota, Mrtvá nevěsta (USA 2005) T. Burtona, Cesta do fantazie (Japonsko 2001) H. Mijazakiho, a podobné (nemnohé) další. Opačné, tedy spodní příčky zabírají (taktéž nemnohé) počiny postmoderního kulturně společenského ztroskotání jako Myši patří do nebe (Česko 2021) spisovatelky I. Procházkové a scénáristy A. Nellisové (pozor, ona je "Nellis", takže si paradoxně vynucuje podmět v ženském rodě) nebo Shrek (USA 2001) T. Elliota a T. Rossia, a nebo počiny umělecky výrazně podřadné, z nichž za všechny mohu jmenovati Kozí příběh — Pověsti staré Prahy (Česko 2008) umělecké kreatury (česky stvůry) J. Tománka.¬                 Šťastný Luke svým provedením patří mezi podařené počiny nepříliš výrazné společenské hodnoty, kde humor je velkou měrou redukován na komické karikované násilnosti druhu Toma a Jerryho z tak velice oblíbeného amerického seriálu. Nedíval jsem se s nechutí a chápu všechny obdivovatele podobných potvořenin, leč mé hodnocení — má-li býti objektivní — musí odpovídati kulturní a společenské hodnotě díla (i kdyby se mi půtky Luka a bří Daltonů líbily sebevíc, a ne že se mi nelíbily!).¬                 Na závěr k možnému srovnání Šťastného Luka s českým muzikálem Limonádový Joe (ČSSR 1964), taktéž parodií na Daleký západ: Vnímavému diváku se nelze splésti obě díla, neboť kvalita "Limonádníka" je zcela odlišná, kdy i při násilných scaenách vítězí onen podtón, o kterém jsem mluvil na začátku.¬                 Geniálně výstižné opoznámkování napsal ke Šťastnému Lukovi uživ. mortak (27. 09. 2008), kterého tímto mohu doporučiti pozornosti ostatních v tom kladném smyslu slova. (09.06.2022)

Osamělý kovboj Lucky Luke putuje na hřbetu svého koně Jolly Jumpera Divokým Západem. Jednoho dne se dostane do městečka Daisy Town, které je plné banditů a desperátů, Luke je vyžene a stává novým šerifem, poté však do města dorazí obávaní bratři Daltonové... Francouzský spisovatel René Goscinny je znám především jako "otec" neporazitelného Gala Asterixe, ale mimo jiné je také autorem Lucky Lukea - pistolníka, který je rychlejší než vlastní stín. Luke se podobně jako jeho "bratr" Asterix dočkal v sedmdesátých letech svého vlastního animovaného filmu, jehož režie se ujal sám Goscinny a je dlužno dodat, že na výsledku je to znát. Samotný příběh je typická westernová klasika, kde osamělý muž brání město před bandou zloduchů, ale přesto je funkční a obstál by i sám o sobě. Goscinny ovšem stokrát viděný příběh zabydlel pestrými postavičkami ať už svéráznými obyvateli městečka, kde prostě nemůže chybět vychytrálý hrobník, fešný holky ze saloonu, nebo pochrupující Mexikán, a všemožnými zloději dobytka, bankovními lupiči falešnými hráči, Indiány, kavalérií, prostě na co si člověk vzpomene, to tady najde. No a pak tady máme samozřejmě eastwoodovsky nemluvného (a neustále pokuřujícího) Lucky Lukea a jeho nesmiřitelné protivníky bratry Daltonovy (hezky seřazené podle výšky a inteligence). Nebyl by to Goscinny, kdyby zde nepřidal svůj typický humor, takže každou chvíli se stane nějaký gag, vtípek, hláška nebo popkulturní narážka (předpověď Joe Daltona o osudu Indiánů je prostě nejlepší). Velký René si navíc obratně pohrává se všemi stereotypy a klišé typickými pro westernový žánr, ale nakladá s nimi laskavě a s patřičnou úctou, což dokladá i melancholický závěr, který se prostě nedá nazvat typickým happy endem. Kromě krásné animace, která vychází z Morrisových kreseb, je třeba pochválit i hudbu, především Lukova ústřední píseň "Lonesome Cowboy" je prostě skvělá. Lucky Luke je i přes své stáří, které čítá přes čtyři desítky let pořád velmi povedeným filmem, kterému člověk v klidu odpustí nějakou tu vrásku, protože stále dokáže spolehlivě pobavit. (08.10.2018)

"Naval kasu!" "Iste, pán Dalton. Mám vám ju niekam poslať?" "Nie, vezmem si ju so sebou." "Chcete ju zabaliť, pán Dalton?"     Vôbec netuším, čo na tomto diele používatelia ČSFD vidia také výnimočné (hodnotenie na IMDb je úplne niekde inde). Mne to pripadá ako poriadne plytká záležitosť s chabým príbehom a takým značne pritrúblym humorom (len sporadicky sa nájde aj niečo naozaj vtipné, napr. počas výstavby mesta Daisy Town). No a tá hlavná postava s lesklou ofinou a našpúlenými perami, čo si ustavične šúľa cigaretu, je skoro až úchylná. Napriek svojej malej dĺžke sa film pre svoju nezáživnosť zdá byť subjektívne priam nekonečný. (16.07.2023)