Krotitelia duchov 2

Pokračování hitové jedničky postrádá moment(y) překvapení i skutečný tah na bránu, nicméně ve výsledku si stále drží úroveň. Nemusí se nijak zaobírat představováním, tudíž rovnou vrhá na NY (a radnicí odepsané krotitele) nová ohrožení: duchy, šílence v obraze a "náladový" sliz. Tvůrci si jsou jistí v kramflecích, sypou povedené hlášky (přezíravý Bill Murray už ale skoro solitérně exhibuje) a skvělé triky ustály souboj s časem. Jen je to holt podruhé nemlich to samé. 7/10 (02.09.2020)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

Pokračování, na kterém je vidět, že nevzniklo pro peníze. Nápadů už sice nebylo tolik, ale jejich pokles je v řádu jednotek. Díky přítomnosti skvělého Petera MacNicola navíc obsahuje hodnotu, kterou se první díl pochlubit nemůže. A některé scény mě děsí dodnes "Dorazil Titanic + svítící oči + hlava v obrazu". Dětská láska, kterou bych nemohl za nic zkritizovat. (27.05.2008)

V určitých věcech mě to bavilo více než jednička a v určitých zase méně, v čem přesně ani sám nedokážu říct, dokážu říct jen to, že mě to určitě bavilo přibližně stejně jako jednička. A koneckonců to beru stejně jako jedničku jako nostalgický film, který určitě pustím dětem. Jak tak více přemýšlím nad tím, jak jsem tento film vnímal když jsem se koukal poprvé, tak když tam byly scény v galerii nebo muzeu, nevím teď přesně co to bylo, tak jsem měl málem nasráno v gatích z toho jak se tomu obrazu hýbaly oči, co se týče tajemné a strašidelné atmosféry, tak to určitě překonává první díl. (19.04.2022)

"A Vigo Drsňák mu náhodou nehovorili?" V podstate klasický sequel, ale vzhľadom na to, že Reitmanovmu originálu prakticky nebolo čo vytknúť (dvojky sa zúčastnil rovnaký tím), je to ako nadávať, že dostanem rezeň od Zděnka Pohlreicha a nie rezeň od Jamieho Olivera. Prirátajte si k tomu skvelú výpravu, dynamickú pesničku, parádne triky, VTIPNÝ humor, chémiu medzi hercami a úžasné zlo (Vigo alias Wilhelm von Homburg vyzerá absolútne démonicky a od veci nie je ani jeho slizký prisluhovač Peter MacNicol ako Janosz Poha, opakuejm: Janosz Poha!). Miestami horor prebíja komédiu. Keď som na tom bol ako školák v kine, nebolo mi všetko jedno. V tomto ohľade sú druhí Krotitelia duchov na rovnakej úrovni, ako druhý (Burtonov) Batman, ktorý tiež mal byť pre rodiny, ale režisér sa tak nejako nenápadne vymkol spod kontroly, natočil nočnú moru a v štúdiu neusporiadali pracovnú projekciu, ale to rovno poslali do kín na celom svete. Triky samozrejme zostarli, ale inak pohodička. Kino Považan NMnV 1991 (02.11.2004)