On sa bojí

Ari Aster je skvělý režisér a těším se na jeho další filmy. Točí filmy, které hodně vybočují a hodně převyšují to, co se teď jako horory tvoří. A je to paráda. Hlavně ty náměty jsou vcelku originální, celé je to takové reálné, že to vlastně vychází z témat běžných životů běžných smrtelníků. Člověk je většinou dost nepřipravený na to, kam se bude děj vyvíjet atd… "Beau Is Afraid" je solidní bizárek směřující od zombie hororu, přes "Misery", až k psychedelické "Alence v říši divů". A to jsme teprve v polovině, takže nějaké to překvapení se ještě najde (objevení něčeho nečekaného na půdě). Kromě toho jednotlivá dějství jsou přerušena nějakou brutálnější scénou (ale nic extra šokujícího nečekejte). Neškodný příběh o tom, jak těžké je se dostat na pohřeb, se přehoupne do úvahy nad tím, jaký vliv má výchova matky na psychiku dítěte v dospělosti aneb hledání sebe sama. Celé to tak stojí hlavně na nápadité režii a (několika)roli Joaquina Phoenixe, který ukazuje herecké schopnosti v celé své nahotě (doslova). Hlavní problém filmu je, že je příliš dlouhý. Hlavně ve druhé polovině se vleče jako špatný acid trip. Budete mít problém rozeznat, co je skutečné a co představy hlavního hrdiny. Doufáte, že na konci se dozvíte odpověď na tu obrovskou otázku a bohužel se nedozvíte. To je podle mě největší problém tohoto filmu. Celou dobu přemýšlíte, co je skutečné a co je šílená představa, a oni vám na to nikdy neodpoví. Zatím nejslabší film Ariho Astera ale i tak… film jako žádný jiný a je nutné ho vidět. /70%/ (24.02.2024)

Sorry, takéto filmy nedávam. Vidím obrovské množstvo energie, zápalu pre vec, nasadenia a talentu, či už režisérskeho alebo hereckého, ale presne pri takýchto filmoch premýšľam, či nie som hlúpy resp. že by som na to, čo nimi chceli tvorcovia povedať, potreboval tri vysoké školy a k tomu dlhoročný pobyt na Marse. V jednotlivostiach to nebolo zlé, ale v univerze som sa absolútne strácal, raz to bola melodráma, potom fraška, trocha z hororu i z post-apokalyptického trileru, občas sa zjavil pársekundový šokujúci záber (Joaquin do toho šiel fakt naplno). Hororovým fanúšikom by som rád odkázal (či skôr varoval ich?), že toto s hororom vážne nemá nič spoločné a fakt nechápem, prečo sa zakaždým nájde niekto, kto to skloňuje práve v súvislosti s týmto žánrom (a to podotýkam, že samozrejme si plne uvedomujem, že horor má veľa tvárí a môžeme zaň považovať teoreticky i snímky ako Jakub rebrík, či azda i Mechanik, ale toto vážne nie). (31.08.2023)

Strašná škoda, že v poslední třetině se sopka hroutí sama do sebe - chtělo to soudného dramaturga, který by z autorova tápání, jak to celé ukončit a vypointovat, vyříznul poslední čtvrtinu s resuscitovanou matkou - absolutní omyl. Závěrečná scéna připomíná Camuse (Cizinec) a vše naštěstí zachraňuje. První hodina naprosto famózní! (20.04.2023)

Starší komiksový fajnšmekři si možná vzpomenou, že někdy na začátku milénia u nás vydavatelství Netopejr vydalo v limitovaném počtu kusů misantropický opus magnum Ivana Brunettiho - Schizo. To byla v zásadě detailní nihilistická výpověď depresivního neurotika, který žije ve svém světě, kde si prakticky všechno jde po krku, u každé situace očekává a soustředí se automaticky pouze na to absurdně nejhorší vyústění, trýzní tím své vzácné nejbližší okolí a topí se v pocitech vlastní nedostatečnosti na všech frontách. Beau Is Afraid je v zásadě filmová adaptace těchto sešitů, která jejich absurdnímu nihilismu nezůstává v ničem dlužná. Nicméně i onen komiks často rozpoznával, co jsou projekce protagonisty a co skutečnost. Narozdíl od Asterova snímku, ve kterém se po celé tři hodiny ocitáme pouze ve světě permanentní misantropní paranoii, kdy vlastně celou dobu netrpělivě čekáme, kdy se skutečná hlavní postava probudí s křikem na propocené posteli (a klidně i ve formě nějakého nestvůrného hmyzu). Beauova odyssea ale žádné úlevné momenty neobsahuje (nebo... já myslim, že ne). Zato v ní nalezneme obrovskou škálu povědomých situací, leč vytočených úplně doprava na zesilovači sureálné škodolibosti. Sic v závěru film trochu podezírám, že se snaží hystericky vykecat z toho, že za tím vším nevězí nic významnějšího než freudovský mama issues, nemůžu zapřít, že nic tak vyčerpávajícího a ve své nabídce diváckého nepohodlí nepolevujícího jsem neviděl od Enter the Void. Mimochodem když pročítám komentáře svých oblíbených uživatelů, kteří si pomáhají v orientaci jinými filmy (Mulholland Drive, Lost Highway, Swimmer, I'm Thinking of Ending Things, Vynález zkázy, Southland Tales, Synecdoche New York, Saint Bernard - a všichni mají pravdu), tak bych k nim ještě přidal polský Dzień świra. ____________ Jestli v mé malé sociální bublince nějaká filmová událost doopravdy rezonovala, tak je to právě tady Beau. Sledovat postupně jednoho známého po druhém, jak si posledního Astera doplňují a nikdo potom není prakticky schopný o filmu říct nic koherentního, vzbudilo nemalá (a nakonec naplněná) očekávání. "Já mám akorát tendence sehnat číslo na Ariho Astera a zeptat se ho, jestli je v pohodě." Slyšel jsem historky o tom, jakým způsobem v kinosálech sdíleli společnými silami sobě neznámí diváci druhou polovinu filmu či svědectví o tom, jak půlka diváckách dvojic přemlouvala druhou půlku po dvou hodinách, aby to ještě nevzádavala a dokoukala to s nima. Vrcholem těšení na projekci bylo když k našemu hospodskému stolu přisedl předevčírem kluk, co bydlel nad putykou a s výrazem veterána Tet ofenzívy si objednal panáka a pověděl nám, že právě dokoukal fakt divnej film. "A bylo to teda dobrý nebo nebylo?" "Ty vole... Ty vole." What a time to be alive. PPS: pri závěrečných titulkách jsem měl u jmen producentů silný pocit, že čtu jména lidí, co čerstvě přišli o práci. (19.07.2023)

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd. (23.04.2023)