Beetlejuice

Výborná komedie, to v první řadě! Burton zde už naplno pracuje se všemi svými budoucími motivy - smrt a fascinace záhrobím, bizardní monstra, černý smysl pro humor... Do toho vpadá jako kometa opravdu nezapomenutelně živočišný démon Beetlejuice Michaela Keatona, který zastiňuje ostatní herece tak, že si na ně po skončení snímku ani nevzpomenete (tak si aspoň připomeňme jména - slušný Alec Baldwin, Geena Davis a mlaďoučká Winona Ryder). Opravdu roztomilý hajzl! Kromě Keatona a plného kotle burtonovského humoru si z filmu nejspíš zapamatujete šťavnaté kalypso v podání Harryho Belafonta, zj. Banana song u stolu a Jump in Line na konci. Beetlejuice jsem měl moc rád už když jsem byl malý... - a teď se mi líbí ještě o něco víc ;-) 80% (03.07.2006)

Beetlejuice je krásná klasická duchařina, která díky dalším a dalším skvělým Burtonovým filmům (a animovanému seriálu) zůstává stále populární. Oldschoolové triky jsou kouzelné, obsazení je nádherné: Alec Baldwin a Geena Davis jako mrtví manželé, Michael Keaton v dokonalé masce, Winona Ryder jako ideální gothická puberťačka, Jeffrey Jones a Catherine O'Hara jako karikatury moderních podnikatelů. A nikoli poslední v řadě legendární Sylvia Sidney, která svítila už ve 30. letech... Radost pohledět. Ve své době vznikla žánrová konkurence v podobě obdobně povedeného Domu veselých duchů, ale není nutné si mezi nimi vybírat. Obě duchařiny patří mezi evergreeny. (01.11.2021)

Film sa zo zaciatku javi ako klasicka komedia s ducharskou tematikou,a aj ked Burtonov rukopis je jasny, nieje to to prave na co sme od neho zvyknuty. Obrat nastane po vstupeni mrtvych manzelov do "uradu" pre mrtvych no ale to prave orechove nas caka az vo chvili ked na scenu pride Beetlejujce. Keby bol cely film ako poslednych 20 minut, bolo by to za desat. Takto je to len poctivych 8/10, ale treba povedat ze Burtonovi fandovia sklamany ani nahodou nebudu.Zaver filmu je naozaj vypecenou zmesov cierneho humoru ala Tim Burton.Skoda toho slabsieho rozbehu. 8/10 (28.11.2006)

Burtonova morbidní rozpustilost zanechala na popkultuře docela dost zásadní stopu a myslím, že není zase tak odvážné tvrdit, že, podobně jako koncem 90. let Wachowští, i on může za vytažení některých subkultur do mainstreamu a z dlouhodobého hlediska je pak holt odpovědný za věci jako Evanescence, Emily the Strange a pořezaný předloktí vaší náctileté dcery. Beetlejuice je na první pohled jeho klasická komedie nevšedních kontrastů, kde barevný divoký svět mrtvých stojí oproti mondénně nudnému světu dospělých živých. V zásadě se jedná ale o hodnotově typicky raeganovsky konzervativní historku o tom, jak heterosexuální pár, který nemá děti jenom proto, že se to ještě nepodařilo, dovolenou nejraději tráví doma a ve volném čase si kutí detailní model města, ve kterém žijí, se musí postavit zpovykaným snobským umělcům z New Yorku a jejich představám o umění a designu. Winona Raider, která zde zastupuje manic pixie girl pro zastydlé mileniály, co vyrostli na Sisters of Mercy, si pak svoji polohu truchlivé gotičky nese akorát do doby, než se o ní začnou náhradní rodiče pořádně starat, což z ní zase udělá poslušnou školačku. Přesně dle dědkovského úzu, že mladý lidi mají vyhraněný styl jenom kvůli tomu, že jsou doma opomíjeni a dají se přes noc fixnout. No a ta rebelie skrze padesátkový jamajský calypso... mno jak říkávala moje nevycválaná prababička: "No nevim." (04.02.2024)

Stačila jedna cesta domů autem a před jejich rodinným hnízdečkem se objevila cedule Na prodej. I duchové to můžou mít těžké, obzvlášť když se do jejich klidného domu nastěhují noví majitelé: excentričtí pracháči. Pořád šťastní čerství nebožtíci se ale nevzdávají a povolají pomoc z říše mrtvých, protože kdo třikrát vysloví jeho jméno… Temně rozverný Tim Burton tehdy vlastně pořád teprve začínal, jeho záhrobní svět je nicméně propracovaný do nejmenšího detailu, nebojí se morbidního humoru a navíc se může opřít o skvělé herce, kdy zejména Michael Keaton se kouzelně utrhl ze řetězu. Upřímně ale na druhou stranu nejde o nic, co bych si chtěl pustit znovu, ačkoliv se tu začal krásně formovat burtonovský rukopis v té nejrozjívenější podobě, i se zdatně sekundující hudbou Dannyho Elfmana. Výtvarná stránka úchvatná, humoru jsem prostě čekal (mnohem) víc. Edwarda, Karlíka či Ed Wooda zkrátka můžu se stejnou radostí a spokojeností pořád dokola. Mezi třemi a čtyřmi. (11.09.2024)