Deň po tom

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

Emmerich potvrdil svoje vízie s miernym posolstvom, ale že sa dá na spoluprácu s Greenpeaceom som netušil. Nemohol chýbať americký odkaz na rodinu, ktorý pchajú tkamer všade. Efekty sú tam, kde treba perfektné, no hluchých miest bolo viac než dosť. Mne šlo však hlavne o pobavenie a toho som sa dočkal. 80%. (23.02.2007)

Připadá mi, že jsem se zbláznil nebo Emmerich začíná vyzrávat. Výrazně ubral patriotismu a více se zaměřil na postavy. I když se charaktery hlavních hrdinů za ty dvě hodiny zrovna závratně nezměnily, celá ta parta lidí mi padla do oka. Za veliký klad považuju vynechání postavy "tradičního remcala, který je věčně nespokojen", která "nesmí chybět" v žádném katastrofickém filmu. Úchvatná práce trikařů a zajímavě napsané postavy mě tak vtáhly do děje, že jsem si přál, aby měl Den poté alespoň čtyři hodiny, v nichž by se jednotlivé osobní příběhy mohly pořádně rozvinout. Nemůžu si pomoct, ale opravdu mi Den poté připadá jako dvouhodinový začátek něčeho mnohem většího. Jsem zvědavý, co Emmerich předvede příště. (06.06.2004)

Egypt má deset ran, katastrofický žánr má Rolanda Emmericha. A stejně jako rány sužují Egypt, nechává zde režisér bičovat Los Angeles ledovými hroudami, pustošit ohromnými tornády a zaplavit přílivovou vlnou. Digitální efekty jsou ohromující stejně jako u většiny jiných výtvorů německého filmaře. Naneštěstí Emmerich neselhává ani v ostatních aspektech, kterými jsou jeho filmy význačné, takže příběh obsahuje trapné scény, stupidní scény a postrádá logiku. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/544 miliónů dolarů(výdělek celosvětově), takže příště bude zase na nějakou tu obří vlnu nebo mimozemšťany... (27.03.2010)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)