Bál šialených žien

Je to horor, aj keď to nemá v žánroch, a ani hororové prvky neobsahuje. Mne ale ten dvojhodinový pobyt v ženskom blázinci ako horor pripadal a nemám teraz veľmi príjemné pocity. Hoci to okrem nadprirodzených javov vyzerá aj na historickú fabuláciu, niečo z tých praktík týrania bolo určite reálne. Bŕŕŕ. Vyzeralo to tak, že novovek plynulo nadviazal na stredoveké upaľovanie žien, ktoré sa inkvizícii nepáčili. (17.06.2024)

Bál šílených žen je dobové drama, které se týká poměrně zajímavého, a pro mě skutečně atraktivního tématu, respektive se odehrávalo v prostředí, které ve filmech žeru, jenže ve výsledku se pro mě místo silné zážitku jednalo o skutečně nezáživnou podívanou, která svého potenciálu nedosáhla ani z poloviny, co mohla. Rovnou tedy pominu tu duchařskou linii, která tu prostě jen pro jistý vývoj být musí, nicméně její funkčnost je naprosto nulová, zkratkovitá, nedomyšlená, no zkrátka se k ní nemám ani chuť vyjadřovat. Podstata tohoto filmu pro mě každopádně spočívala ale naštěstí jinde, a to v dění v prostorách ústavu, ovšem ani v tomto ohledu nejsem nakonec vůbec spokojený, jelikož jednak naprostá většina přítomných pacientek byla zcela zdravá a umístěny tam byly spíš jen ze sobeckých rodinných důvodů, no a tomu pološílenému menšinovému zbytku tu pak nebylo umožněno dělat jakékoliv rodeo, takže se tu vše odehrává v poměrně poklidném duchu, plném porozumění a pomoci, bez nějakých výrazných dramatických výstřelků, či incidentů, a to nehledě na fakt, že alespoň ono samotné prostředí mohlo být díky dané době vykresleno daleko nekompromisnějším, syrovějším a špinavějším způsobem, což se též ovšem nepovedlo, prostě prvotřídní vizuální nuda. Postavy pak sice patřily k tomu lepšímu, co Bál šílených žen nabízí, nicméně i ony působily vesměs spíš vlažnějším dojmem, jelikož žádná z nich neměla prostor pro větší divácké zaujetí, či získání si empatií, což jinak ale platí i pro též slušný casting, když ale není příliš co hrát, tak těžko se můžeš dočkat uznání. Navíc zde po celou dobu tvůrci usilují o emoce, které se ovšem stejně jako většina věcí v tomto filmu také míjejí s účinkem, a co se týče závěrečné pointy, tak tu už jen považuji za vyvrcholení tvůrčí nenápaditosti a slabosti. Ten film měl zkrátka velký potenciál zaujmout a bavit, jeho zpracování nicméně celou tu látku nekompromisně zazdilo a pro mě se tak překvapivě nejedná bohužel ani o průměrný filmový zážitek. (07.09.2024)

Dve hodiny trvajici historicke drama. Ve filmu uvidite skutecnou historickou postavu - zakladatele francouzske neurologie Jean Martina Charcota, ktery je zde licen jako kruty vedec. Nejprekvapivejsi vyvoj ma zapskla vrchni sestra Genevieve. Reziserka venuje pozornost hlavne obrazove strance, hlavne nasviceni. Pusobive zabery prirody, kompozice veci na stole. Nektere dejove linky se nedotahly a rusive pusobil  motiv duchariny. Navic duchy vubec neuvidite. (16.12.2021)

Poněkud slaboduchý film; konečně nemusím každou režisérku obdivovat. A to nejen co se týče Jean Martina Charcota a provozu jeho Salpêtrière, ale především rozptýleného "duchařského" děje, který nemá žádnou konzistenci a patří tam, kde se odehrává. Jedině jinak, pokud by poselstvím filmu bylo: čím víc trpíš, tím víc se poté dokážeš radovat ze života. Charcota, který je tu představen s feministickou neústupností ( Laurent, Mas) jako arogantní ďábel, liči Sigmund Freud, který s ním byl delší dobu v osobním kontaktu právě v Salpêtrière a přeložil několik jeho spisů do němčiny, byť jeho učení nepřevzal ( (a jemu bych dal spíš za pravdu), jako immer anregend, lehrreich und großartig, jak píše své snoubence Martě Bernays. Freudův životopisec Peter Gay, který dokáže posoudit souvislosti ve své komplexnosti, píše, že se Freud nechal ochotně okouzlit tímto nejen brilantním vědcem, ale i brilantním hercem. Ale to víte, na každém šprochu, pravdy trochu a i takový Salpêtrière vyžadoval nějaký marketing... Ještě, jak říká Karel Kryl, zpráva z tisku: Nacista dr. Sigmund Rascher prováděl v Dachau pokusy s podchlazením, pokus č. 25 se vyznačoval těmito daty: teplota vody 4,5°C, teolota těla po vytáhnutí z vody 27,8°C , teplota mrtvého těla 26,6°C, čas strávený ve vodě 51 min., čas smrti 65 min.). Škoda, že neznáme všechna data pokusu v Salpêtrière, pouze tepolotu vody 0°C. (29.05.2022)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)