Povozník smrti

Nad dílem Selmy Lagerlöfové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, se ve filmu setkáváme skutečně často. Do konce zlaté éry se o adaptace z jejího díla podělili nejvýrazněji Victor Sjöström a Mauritz Stiller. Sjöström byl zároveň jejím objevitel pro filmové médium a často hrával v jejích příbězích hlavní role. A i když mi k srdci mnohem více přirostly konkurenční Stillerovy projekty Herr Arnes pengar a Gösta Berlings saga, Körkarlen samozřejmě nelze zcela pominout. Sugestivní moderní film, který dokáže stáhnout diváka s sebou a přivodit mu infarkt z intenzivnějšího děsu, něž jakýkoli dnešní trash. Jde o atmosféru a fascinaci nad prapříběhem jednoho z prvních lidských strachů. (16.05.2012)

Éra němého filmu nezahrnuje pouze grotesky plné šílených honiček se strážníky, kopanci do zadku a házením šlehačkových dortů do obličeje. V roce 1921 vznikl ve Švédsku velice působivý snímek Vozka smrti, který svým příběhem i zpracováním dokáže oslovit i dnes, v době plné digitálních efektů a 3D projekcí. Pochválit musím zejména práci s dvojexpozicí, čímž tvůrci brilantně vykreslili přízračný svět mrtvých. Ocenit je potřeba také retrospektivní vyprávění, protože nedochází ke ztrátě orientace v ději ani v užité retrospektivě retrospektivy. Za pozornost stojí i samotný příběh, který poukazuje na destrukci lidského charakteru, ale také zpytování vlastních hříchů. Nadnesena je otázka viny a posmrtného trestu. Zvažuji i pátou hvězdičku, protože znatelnou stopu tento počin ve mně zanechal. (07.03.2018)

Ve své době zcela jistě významný snímek využívající celé řady novátorských postupů (nechronologický děj, dvojexpozice apod.). Mě však příliš nenadchl a celkový dojem vylepšil až závěr. Negativem je také monotónní hudba provázející celým filmem, která příliš nedokresluje atmosféru příběhu. V němém filmu mám holt jiné favority! (08.08.2011)

Film přinesl do vývoje filmové řeči nové věci. Děj je prokládán imaginárními nebo mystickými situacemi. Je zde ireálná figura muže, který sváží duše zemřelých. Pokud se objeví hříšník, který ho nahradí v této funkci, dostane se mu klidu. Objeví se alkoholik, který opustil rodinu a ublížil světici z armády spásy. Dostává ještě jednu šanci, když ze zásvětí nahlíží na svou rodinu. Dostává se mu tak prozření a má možnost se vrátit. Závěr není na rozdíl od současných amerických filmů "happy-endový", ale v souladu s tehdejší tradicí severské kinematografie a Sjöströmových filmů. (02.11.2017)

Před shlédnutím Vozky smrti jsem se trochu bál, zda mě i přes svou pověst nebude nudit - jeho němí "bráškové" Upír Nosferatu a Ocelový oř mě i přes své zjevné kvality nudili, takže jsem byl připraven brát celou věc s nadhledem. Obavy se ale nenaplnili - film totiž hned od začátku zaujme atmosférou, vizuální stránkou (z dvojexpozice vytřískal Sjöström maximum) i příběhem, který je z velké části odvyprávěn v retrospektivách, či dokonce jednou v retrospektivě retrospektivy, aniž by působil chaoticky. Fakt, že je vlastně celý příběh velice jednoduchý, vůbec nevadí. A nevadila mi ani moralitka na konci. . . (28.12.2007)