Můj nejmilejší bar

Buscemi zavedl sondu do hospodského prostředí s postavami, které působí věrohodně a jim podobné bychom našli v každém pajzlíku vzoru Trees Lounge, nejen v Americe. Jako štamgast ve svém nejmilejším baru i já jsem ve filmu našla pár vizuálně zajímavých, pár zábavných i hlubších momentů. Jinak ale příběh vyprchá stejně rychle jako bublinky z rýžového Budweiseru. (07.06.2013)

Bez deja. Bez akéhokoľvek smerovania. Partička 40 ročných ožratých drogistov čo si užíva s teenkami. Absolútne nič sa tu nedeje. Samuel L. Jackson tam hral asi 40 sekúnd. Úplne zbytočná postava. Ten si za honorár z tejto snímky akurát tak vynahradil náklady za benzín smerom z natáčania. Pomalé umierajúce tempo. Hudba myslím si že ani nezaznela. Ak nerátam počas záverečných tituliek. Nieje tam nič, čo by stálo za to. Ten Tommy aspoň mohol naozaj pretiahnuť tú 17ku, aby bolo aspoň niečo zvrhlé a šokujúce na snímke. Ale nie. Navyše tam dali do hlavnej úlohy vychudnutého Buscemiho, ktorému by nedala ani chromá opica s touretovým syndrómom. Teraz mi tak vlastne vŕta v hlave, kvôli čomu som sa do toho pustil. (29.03.2020)

Asi by mi ta poetika sedla o něco víc, kdyby se to celé víc věnovalo i životům ostatních štamgastů, kdyby tam bylo víc scén z Trees Lounge a kdyby to aspoň trochu odněkud někam šlo. Takhle to sice je příjemné, se skvělou hudbou, slušnou kamerou a dobrými hereckými výkony, ta poetika něco do sebe má a chápu ji, ale nedokázala mě pohltit po celý film. A z toho se asi odvíjí úplně všechno, protože o tu poetiku to šlo především, ale stejně mě mrzí, že ze scénáře nevypadlo víc a vlastně i to, že jsem se do toho nedokázal víc dostat, protože v některých scénách to má skutečně dost do sebe... Silné 3* (17.10.2021)

Steve Buscemi režíroval i hrál hlavní roli. Styl příběhu, dlouhé a pomalé záběry a malé pravdy o životě, mi připomněly ´Smoke´ (1995) a ´Coffee and Cigarettes´ (2003), ale ´Trees Lounge´ mi nepřišel tak silný a zajímavý jako tyto dva filmy. Spíše tento příběh vyzněl jako agitka proti vysedávání v baru. Každý, kdo do baru přijde a uvízne tam, ztrácí svůj život venku. Také osazenstvo baru nejsou skuteční kamarádi. Barmanka vyklopí na požádání každému všechno, co ví o vás. A když pak jednoho ze stálých zákazníků odveze záchranka do nemocnice, všichni se sice shodnou na tom, že by ho někdo měl jít navštívit a zjistit, jak se mu daří, ale nikdo se k tomu nemá. Až dopijou. Tento bar je takový bludný kořen. (03.03.2015)

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)