Můj nejmilejší bar

Steve Buscemi je zajímavá osobnost Hollywoodu. Pod jeho nepříliš aktraktivním zevnějškem se skrývá talentovaný herec, který hraje přesně a přesvědčivě. Bylo to vidět už v několika filmech. O to víc jsem byl zvědavý jak může dopadnout jeho film. Musím uznat, že nejmilejší bar bylo opravdu příjemné sledovat. Steve byl samozřejmě tahounem a překvapilo i obsazení Samuela L. Jackosona. Škoda, že ho nešlo zakomponovat do příběhu, ale to by asi kazil tu show, kterou sám velký pan mistr odehrál. Nebudu tu dále zdržovat - je to kvalitní kousek a skvělá práce! P.S. tohle je můj 888 komentář, to číslo zní přímo magicky :-) (28.07.2010)

4,5*/5...Presne typ filmu aké mám strašne rád (typu Jarmusch, DiCillo a pod). Zdanlivo jednoduchý film o obyčajných ľuďoch, ktorý je vtipný, smutný, inteligentný, citlivý a hlavne ľudský a úprimný. Steve Buscemi je skrátka frejer a neviem si predstaviť nikoho iného, kto by vedel zahrať "tragikomické" postavy vierohodnejšie ako on. (11.01.2011)

Na dně (sklenky). /Pří/pitky na malé velké smutky. Abonmá v lokále, v němž ani ten sebelepší mok neuhasí žízeň, neurovná rozhozený rok. Jen neopatrný dlouhý lok, nepatrná kapka vláhy na pomalu usychající život. Výpary stavu ztroskotání, (lokál)ní odlesky nevolnosti marných chvil nečinnosti. Máme otevřeno, až do rána bílého... Steve ví, o čem mluví. Mluví z duše těch, kterým zakotvit ve vytouženém přístavu, z různých důvodů přáno není, a tak sem tam, od ničeho k ničemu zevluje lidské pinožení. (17.07.2016)

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

Asi by mi ta poetika sedla o něco víc, kdyby se to celé víc věnovalo i životům ostatních štamgastů, kdyby tam bylo víc scén z Trees Lounge a kdyby to aspoň trochu odněkud někam šlo. Takhle to sice je příjemné, se skvělou hudbou, slušnou kamerou a dobrými hereckými výkony, ta poetika něco do sebe má a chápu ji, ale nedokázala mě pohltit po celý film. A z toho se asi odvíjí úplně všechno, protože o tu poetiku to šlo především, ale stejně mě mrzí, že ze scénáře nevypadlo víc a vlastně i to, že jsem se do toho nedokázal víc dostat, protože v některých scénách to má skutečně dost do sebe... Silné 3* (17.10.2021)