Labyrint

Když může být David Bowie králem ve městě skřetů, tak Ozzy Ozborne by mohl být králem v pekle, Michael Jackson v mateřské školce a Dan Nekonečný...No tak to je lepší nevědět. Labyrinth je velice svěží fantasy pohádka přesně v duchu Nekonečného příběhu. Takové filmy vznikaly snad jen v 80.letech. Jedná se o vizuálně zajímavý film. On samotný labyrint je velice strohý (rozčilovaly mě na něm jenom ty třpytky) , ale na maskách a loutkách obyvatel labyrintu se autoři vyřádili (asi nejvíc se mi líbil červík). Zřejmě je to jeden z filmů, které studoval i Tim Burton. Labyrinth je zajímavý tím, že hlavní roli zde stvárnil populární zpěvák David Bowie, který hraje celkem sympaticky, ale rozčilovaly mě jeho hudební výstupy, neboť se nejedná o muzikál a jeho písničky působí samoúčelně a jsou násilně zakomponovány do děje. Tím ale nechci říct, že by jeho hudba byla špatná. Naopak napsal pro film pěkné písničky, díky kterým je film ještě zajímavější. Jen od scénáře Terryho Jonese jsem čekal víc. Sice tu je několik dobrých vtipů, ale čekal jsem větší srandu. Zub času se na této osvěžující pohádce, která na štěstí moc nemoralizuje, podepsal méně než by se dalo čekat. (21.07.2007)

Holčička, nebo přesněji slečna, v neskutečném skutečném, neskutečně skutečném nebo možná skutečně neskutečném světě zachraňuje svého bratříčka, kterého se chtěla zbavit, ze spárů někoho, koho chtěla milovat. Díky dobové módě víme o všech koulích, které má hlavní záporák k dispozici, pouze o těch čarovných jsme si však jisti, že jsou jen mýdlovou bublinou. Přiznejme si, že to trochu trikově zastaralo. Děj není nijak složitý, vlastně je až zarážející, jak lineárně přímočarý mravoučný dej dokázali zaplést do složité konstrukce proměnlivého labyrintu. Ale kritizovat něco tak roztomilého a příjemného, to by nebylo fér. (15.02.2014)

Unikátní směs naivity, fantazie, bizarnosti, podhádkovosti a rocku 80. let. Úchvatné gobliní město, hravé příšerky. Lehce béčkové, sympaticky odlehčené a hudebně taneční. Zastaralé, ale s magií a kupodivu i s myšlenkou (chvíle, kdy je hlavní hrdince předkládán ve formě hraček celý její dosavadní svět). Všechny předpoklady pro kult. (22.04.2019)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)

Dějově velice primitivní koncept s ale docela pěkným pro nás již oldschoolovým vizuálem. Je to prostě stará škola bez počítačových efektů s dějem o tom jak holka hledá svého bratříčka a musí pro to abysolvovat cestu labyrintem do království skřítků. Nic objevného, pro fanoušky Davida Bowieho potěšující, pro nás ostatní již zastaralé béčkové fantasy o hledání sebe sama a přátelství. 65% (31.10.2018)