Labyrint

Unikátní směs naivity, fantazie, bizarnosti, podhádkovosti a rocku 80. let. Úchvatné gobliní město, hravé příšerky. Lehce béčkové, sympaticky odlehčené a hudebně taneční. Zastaralé, ale s magií a kupodivu i s myšlenkou (chvíle, kdy je hlavní hrdince předkládán ve formě hraček celý její dosavadní svět). Všechny předpoklady pro kult. (22.04.2019)

Pořádný mix rozporuplných dojmů. Je tu zajímavě vystavěný svět labyrintu plný všemožných kouzelných bytostí, ale prakticky neexistující motivace postav včetně hlavní hrdinky, u které se cíle a názory mění naprosto nahodile. Je to plné zajímavých nápadů a dost kreativní, ale hlavní hrdinka neprochází žádnou cestou k sebeuvědomění vlastních chyb, což by se od tohohle žánru dalo čekat. Je to sice pohádka a na svou dobu funkční, ale já vyrůstal na modernějších s komplexnějšími charaktery, takže jsem s tím naivním pojetím měl problém. Některé scén jsou naprosto geniální (jako třeba ta připomínající slavný Esherův obraz nebo jáma plná ruk), ale jsou tu i scény divné (jako třeba močál věčného smradu, ze kterého se neustále ozývají zvuky prdění). Loutky jsou skvěle nadabované, ale herci jsou zvláštní - David Bowie se neustále tváří a pohybuje, jako kdyby byl ve videoklipu a Jennifer Connelly ve většině scén otravně přehrává. Celé je to prostě plné pro a proti, ze kterých to z průměru tahá poselství závěrečné scény, že každý z nás potřebuje menší únik do své fantazie, ale ani ta to u mě na čtvrtou hvězdu nevytáhla. Líbilo se mi to, nenudil jsem se, ale na vyšší hodnocení to nevidím. Silné 3* (22.12.2023)

Horší epizoda ze Sesame street. Neskutečně hrůzná hudba...80ky, klávesy, flitry, blejská se to tam, Bowie tomu vládne až bych ho zastřelil. Frank Oz to svejma příšerama fakt nezachrání. A ke konci se vše promění v pitvořivou šarádu, kdy všichni běhají do kola, dělají zvuky a divák se má za břicho popadat. Já se popadal za hlavu. (14.04.2013)

30 let a postavičky v téhle fantasy díky loutkám nezestárly téměř vůbec. Nemalou zásluhu na tom má tvůrce Mupetů Jim Henson. A že se budete bavit, protože tyhle postavičky jsou nejenže uvěřitelné, ale velmi vtipné. O tom by se dnešnímu CGI mohlo nechat zdát. Je smutné, že takovýto typ filmu dnes nejspíše nikdo nenatočí. (27.01.2014)

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)