Réžia:
Dan PițaKamera:
Vlad PaunescuHudba:
Adrian EnescuHrajú:
Gheorghe Dinică, Marin Moraru, Ștefan Iordache, Valentin Uritescu, Claudiu Bleont, Vladimir Juravle, Theodor Danetti, Catalina Murgea, Adriana Schiopu (viac)Obsahy(1)
Devět středostavovských občanů, sedm mužů a dvě ženy různého věku, se pravidelně vrací na jakýsi orientační „závod“ doprostřed přírodního parku. V něm pak podle určitých pravidel soutěží s dalšími družstvy o vítězství. Závody jsou to velkolepé, posvěcené funkcionáři režimu, masově organizované (přijíždí se autobusem) a hlasitě komentované a řízené pomocí ampliónů. Poté, co se manželka kapitána oddílu odmítne zúčastnit závodu, přijme mezi sebe skupina neznámého náhodného kolemjdoucího. Tento mladík, čestný, skromný a možná že i zázračný, je pak hlavním hybatelem dějů a patrně je asi i jediný, kdo pochopí opravdový smysl závodu. Film je znepokojivým, komediálním i meditativním podobenstvím o smyslu našeho fungování ve světě před možnou apokalypsou a o naší nedostatečnosti chápat události, které nás potkávají. (garmon)
(viac)Recenzie (2)
Jedinec, ať už náhodou nebo řízením osudu, se stává členem kolektivu. Stává se jím ale doopravdy? Přestože se řádně osvědčuje a získává zásluhy, kolektiv v něm hledá zdroj svých vlastních sporů. Nakonec i výkřiky v lese se stávají jeho soukromou zkušeností. Organizovaný běh skončil, teď začíná ten neorganizovaný. ()
Východištěm tohoto typu filmu v téhle době je Tarkovského Stalker. Modelová situace a sociální výřez na půdorysu jakési okultní pouti kamsi. V Česku máme takovou Vlčí boudu od Chytilové - a ta je tomuto bližší svou ukecaností, trapností a výběrem figurek. Tarkovskij střetávání ořezal víceméně na tři postavy a Zónu, v Concursu i ve Vlčí boudě je podobenství rozkošatěné do neustálých modelových hádek napříč skupinou a jen postupně (a v Concursu ani ne docela) se skrz ně dostáváme k závěrečné pointě - ve Vlčí boudě k překrásně humanistickému řešení, v Concursu spíš k neveselému tajemství a k vržení do tváře co císařovo jest. Film má překrásnou kameru, velmi působivá je minimalistická synťáková hudba - pro mě asi nejpěknější momenty. Jinak trpí trochu jak kdyby dramaturgickou bezradností a taky tedy užvaněností - v průběhu "zkoušek" anebo "stupňů" k překonání si dovedu představit barvitější zápletky než jen pobíhání sem tam po lese. A: umět rumunsky a znát všechny herce nablízko jako třeba Janžurku, Sováka atd., věřím, že by film byl kultovní třeba jako Kurvahoši... ()