Duna: Časť druhá

Jednička měla utahanější dojezd, dvojka má utahaný rozjezd... a taky mě trápilo, že jde podobně jako u nedávných Mušketýrů o druhou půlku dvoudílného příběhu, který místo definitivního uzavření rozkopne dveře do trojky. Alespoň že tady je vysoká šance na její vznik (vím, Spasitel Duny) a rád si na ni zajdu, protože Villeneuve pořád umí. I druhý díl Duny je přehlídkou audiovizuálních hodů a hodně mu pomáhají všechny linie mimo archetypálního Paula. Hlavně Harkonneni jsou vyloženě lahůdkoví, stejně jako hned několik dechberoucích scén, které z IMAXu těží maximum. Znovu se tedy jedná o nadprůměrnou žánrovku, která má vítaně svébytný styl a dokazuje, že se každý blockbuster nemusí utopit v digibordelu a hereckém nezájmu. Stačí... trocha toho magického koření, že jo! (27.02.2024)

Dospělé sci-fi s vyzrálými tématy, které si váží intelektu svého diváka. To nemůžeme dostávat častěji? Než se dostanu k menším výhradám, musím předně zdůraznit tři věci. Jděte do kina. Jděte do kina. A do třetice jděte do kina. Pro epické filmové počiny, v nichž je po technické stránce všechno správně a k tomu ještě zcela uchvacující a působící neskutečným měřítkem, má smysl dát peníze za nákup lístku. Divácký zážitek zkrátka druhá Duna předkládá ve vší parádě. A mohla mít klidně přes tři hodiny - i při těch 166 minutách místy působí až moc zkratkovitě, čtvrthodinku navíc by utáhla s přehledem. Výraznějším problémem je pro mě fakt, že TimCha a Zendaya spolu mají téměř nulovou vzájemnou chemii a jejich vztah, ač je stěžejním pilířem filmu, působí uspěchaně a nevěrohodně. Emocionálně jsem se zkrátka na postavy nenaladil. Denis Villeneuve každopádně v mnoha jiných ohledech převádí knižní předlohu do filmové řeči velmi efektivně a opět posouvá laťku současného science-fiction o kousek výš. A ačkoliv si na trojku nejspíš docela dlouho počkáme, těším se hodně a jsem zvědavý, co za spektákl si pro nás opět připraví. (27.02.2024)

Po zážitku zkušenost. A taky vnitřní redefinice toho, kdy ještě má smysl platit nesmyslné částky za sezení před obřím plátnem s dokonalým audio setem. Té zasloužené chvály je všude kolem požehnaně, tak snad jen tolik, že oproti prvnímu dílu tomu možná chybí jistá lehkost, která jakoby pramenila z toho, že Villeneuve, vědom si obřích očekávání, odmítá udělat sebemenší chybný krok stranou. Který ale paradoxně nastane ve chvíli, kdy ve snaze vejít se do stopáže pod tři hodiny, a udržet v kině co nejširší diváckou masu, hlavně v poslední třetině, sestříhává tak, že ty chybějící fragmenty (zvlášť, když jste to četli) úplně cítíte a v duchu žadoníte, že chcete klidně ještě o hodinu více. Ale jinak je to všechno tak, jak jsme si dva roky zbožně přáli. Absolutní peak hollywoodského řemesla v nejlepší možné podobě. Obrazový skvost a totální overkill píšečného sound designu, kterému uctivě ustoupily i Zimmerovy galaktické chorály. Poprvé jsem opravdu pochopil, jak se cítili lidé, kterým před čtyřmi dekádami v kině pustili Hvězdné války. (03.03.2024)

10/10. Druhá projekce v Imaxu celkový požitek ještě umocnila a já se nyní už absolutně nebojím říct, že tohle je filmová událost naší generace. Kdo pohlédne za onu očividnou vizuální poetiku, barevně rozprostřené spektra a majestátnost samotného filmového média (za podpory až nadpozemsky znijících a přitom často intimních skladeb) - ten z těchto fascinujících písčitých dun vyhrabe komplexní (sakra epické!) lovestory o jedné fanatické vizi budoucnosti, jenž tématicky rámuje nadčasovost původní předlohy a která strhujícím způsobem sází jednu emocionální ránu za druhou. Z až meditativní kulturní explorace přetéká druhá Duna k cinefilním blockbusterovým vrcholům do temných zákoutí lidských tužeb, přičemž v závěrečné hodině dropne tak všeobjímající atomovku, až to člověka dožene k slzám radosti. Být svědkem něčeho takového... je jednoduše jedinečné. (05.03.2024)

Impozantní měřítko, silný příběh, který jde brutálně proti všem moderním trendům a mladá herecká smetánka v nejlepší formě (Butler je démonický). Vypadá to nádherně, vymazlený design (černobílá planeta!), kde pamatovali na každý detail místy předčí benchmarkový první díl a Zimmer zvuk povýšil ještě o úroveň výše. První část Duny se mi ale líbila o chloupek více. Byla meditativnější a čerstvější. Zde už hrajeme na jistotu a kina praskají ve švech. SPOILERY: Zajímavé je, že takovýto prostor dostává snímek o kolonizátorovi, který infiltruje teroristickou organizaci náboženských fanatiků a aby pomstil smrt svého otce vyhlásí Džihád (je zajímavé, že se tomuto označení tvůrci vyhýbají) veškerému světovému řádu. Prorocké? Uvidíme. Villeneuve zatím o třetím díle mlží a dobře dělá protože skok ke Spasiteli je obrovský. Mnohem osobnější a měřítko je menší. Konec ponurý. (03.03.2024)