Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách

Zbytočný návrat k sérii, ktorá skončila nie až tak dávno, a ktorý nikto veľmi nepotreboval, ale keď sme ho už teda dostali ... Francis Lawrence nie je vôbec márny režisér, akurát škoda, že sa posledných desať rokov zahadzuje prevažne s touto sériou. Ani The Ballad of Songbirds and Snakes tým pádom nerobí po režíjnej stránke nič vyslovene zle. Problémom tu je materiál, s ktorým musí pracovať a ktorý nefunguje po takmer žiadnej stránke. Balada o hadoch a vtáčatkách tak opäť s plnou vážnosťou prezentuje svet a pravidlá v ňom, ktoré nedávajú zmysel už od Mockinjaya, nefunguje to ani ako zrodenie postavy prezidenta Snowa, z ktorého sa tu príbeh polovicu stopáže snaží robiť sympaťáka, aj keď diváci vedia už zo štyroch filmov predtým aká sa z neho stane sviňa, a samotné Hunger Games sú tu ešte v zárodku, takže namiesto akýchkoľvek nápadov (ako v jedine skutočne dobrom filme z tejto série Catching Fire) sa tu nevzrušivo "bojuje" v nejakom polorozpadnutom hangári, a navyše ten film z nejakého dôvodu musí mať cez dve a pol hodiny čo si nedovolilo ani záverečné vyvrcholenie celej ságy pred ôsmimi rokmi, takže po väčšinu stopáže sa tu mláti prázdna slama. Ale na to sú už fanúšikovia tejto série asi zvyknutí, pretože o tom bol aj Mockingjay Part 1 a Part 2. Tam sa to však dalo obhájiť zbytočným štúdiovým rozdelením jednej knihy na dva filmy kvôli vyšším zárobkom. Balada by však chcela byť akýmsi prequlovým filmovým eposom, pritom ničím nevybočuje zo štandardu young adult adaptácii, ktoré boli "in" tak pred desiatimi rokmi. V roku 2023 by to chcelo niečo viac, než sa len zviesť na ako tak známej značke a rozširovať príbeh, ktorý nikto veľmi nepotreboval vidieť. Ústredné duo (Tom Blyth a Rachel Zegler), vrátane silnej ruky režiséra to síce tiahne, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že toto bol ešte o niečo zbytočnejší návrat k nejakej ukončenej sérii než svojhočasu Fantastic Beats, ktorý nemá ponúknuť veľmi čo navyše. CELKOVO: 5/10 (27.12.2023)

Návrat do světa Hladových her po osmi letech jsem milerád uvítal, i když je pravda, že závěr původní trilogie (resp. tetralogie) utrpěl do určité míry tím, že byla třetí kniha rozdělena do dvou filmů. Prequelovou předlohu jsem nečetl (na rozdíl od trilogie), takže jsem byl zvědavý na to, s jakým příběhem budu mít tu čest. Líbilo se mi, že se děj koncentroval na zrod popř. formování postavy Snowa a chválím obsazení Tom Blytha, jemuž se tento přerod z relativně nevinné polohy do spíše psychopatické povedl uvěřitelným způsobem. Rachel Zegler si střihla podobnou roli jako v předloňském West Side Story a (nejen) její hudební čísla jsem si celkem užíval. Vývoj vztahu mezi Snowem a Lucy Grey měl vskutku silný náboj, zpočátku milý, posléze mrazivý. Diabolická Viola Davis a nejednoznačný Peter Dinklage pouze potvrdili své herecké kvality a potěšila mě menší rolička Fionnuly Flanagan. Během snímku se člověk asi neubrání porovnání s nacistickým Německem (líbily se mi scény z "předělaného" Památníku bitvy národů v Lipsku) a bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem byly pojaty Hladové hry ve svých počátcích - ve "skrovných" útrobách železobetonového monstra. - P.S. "It's the things we love most, that destroy us." (21.11.2023)

Důvěryhodnost příběhů o odporu utlačovaného lidu lze vždycky určit dle toho, jak onen prekariát je vykreslen. V tomto případě je to spontánně na country tančící dav mladých krásných, umouněných lidí (jakože tvrdě pracují rukama), co pijí moonshine ze zavařovaček. Případně si můžeme jít odpočinout do chudého bytu o jedenácti pokojích a čtyřicetimetrovém lobby, ve kterém se tři nájemníci ale musí dělit o jednu sušenku, protože jsou na dně. Jojo, rozhodně za tímhle filmem stojí tým lidí, kteří si s chudobou, útlakem a těžkou prací užili svoje. Mimoto ale tento prequel i tematicky přesluhuje myšlenku o opresi skrze spektákl, která ještě mohla být aktuální před nějakými patnácti lety, kdy byly obscénní reality show tématem dne, ale v době, kdy je pozornost lidí rozfragmentovaná mezi algoritmicky individualizovaný obsah, působí nějaká dystopická vize zlého ošklivého státu, držící lid svorně přikovaný k obrazovkám u nějakých gladiátorských her, jako dědeček automobil. Na všechno ostatní je tady pak ohavný bezpohlavní vzhled celého filmu, stereotypní charakterizace naprosto úmorného množství postav či dialogy, které nikdy nejdou mimo přímý děj, takže nemůžeme mít pocit, že se v tom světě mimo něj něco skutečně odehrává. Výsledkem je regulérně jeden z nejdelších filmů na světě. (14.02.2024)

Upřímně jsem vlastně chvíli i uvažovala, jestli nedat 4*, z nějakého důvodu mě film dokázal vtáhnout a nenudila jsem se ani chvíli. Strašná škoda té závěrečné části, ta pro mě měla potenciál být tou nejzajímavější, protože měla ukázat celkový přerod hlavní postavy a věřím, že na papíře to muselo vypadat osudově. Jenže na to, že film má 157 min, tak ta závěrečná část je děsně zkratkovitá. Věci se dějí rychle a jakoby mezi scénami nějaké další scény chyběly, nové postavy se objeví tak rychle, jak rychle zase zmizí a divák nemá absolutně šanci se v nich pořádně vyznat. Momenty, které by měly být emocionálním vrcholem filmu, vyznějí hodně do prázdna, protože už na ně jednoduše není čas. A pro ty, co nečetli knihu, tak samotný závěr musel působit hodně zmateně. Já celkově Hunger Games v rámci žánru young adult řadím mezi to lepší a troufám si říct, že tahle část je lepší než obě části závěrečných původních Hunger Games, jen to prostě mělo potenciál být lepší. Možná, kdyby se tvůrci nesnažili za každou cenu být téměř doslovná adaptace, já patřím mezi ty, co tvrdí, že doslovná adaptace neznamená nejlepší adaptace, protože prostě některé věci, co fungují v knize, nemůžou fungovat ve filmu. Celá kniha stojí hlavně na vnitřních monolozích hlavního hrdiny a chce to sakra dobrého scénáristu, který by to dokázal přenést na plátno. Ale jinak vlastně pokud máte Hunger Games rádi, tak si myslím, že i v této časti si to svoje najdete. Hodně mě taky překvapil Tom Blyth, pro kterého si myslím, že by tohle mohla být vstupenka do Hollywoodu. (18.11.2023)

// Těch paralel s Potterem a Fantastickými zvířaty by se tu našlo vlastně docela dost, nové Hunger Games jsou ještě ponurejší, je to prequel, vsází se tu na jeden konkrétní aspekt (tam to byly magický potvory, tady je to zpěv) a v jádru je to celé jedna velká bitva o záchranu něčího morálního kompasu v amorální době. Lawrence umí, scénář to bere hezky od podlahy a Zegler si pro sebe krade všechny scény. A stejně jako u Fantastických zvířat, i bez tohohle by se svět v klidu obešel. Nicméně když už točit film s jasným koncem, tak nějak takhle (mínus teda ta přemrštěná stopáž, tu se nepovedlo obhájit ani trochu). 7/10 (14.11.2023)