Sám proti všem

Těžko stravitelný manifest nenávisti ke všemu a všem. Celým snímkem nás provází nepřerušovaný monolog hlavní postavy, která si to chce rozdat se světem, ať to stojí co to stojí. Gaspar Noé se neštítí dotýkat témat od nacionalismu, přes homofóbii po incest a rozehrává nepříjemnou hru o to, co všechno divák dokáže snést, ba dokonce ho v závěru několikavteřinovou časomírou nabádá, aby projekci filmu opustil ještě před poslední scénou. Ta ovšem už po předchozím dění není tak šokující, aby diváka vyloženě odrovnala. Nemohu se tak úplně rozhodnout, do jaké míry mi Noého násilná šaráda připadala samoúčelná, a proto si vyšší hodnocení nechám pro případnou další projekci. Jestli se k ní odhodlám. (10.07.2018)

Un seul contra tous? Je to tak? Není to tak! Těch jedinců jsou celé armády. Ti, jejichž srdce pronáší v hlavě děsivé monology, které je popouzí k akci. Většinou si zajdou na úřad práce, berou peníze, aniž by co dělali - a to je jejich pomsta. Jiní se mstí intrikami, podvody a občasnou ranou pod pás. Další se dostanou do kouta jako pronásledovaná krysa, a pak buď destrukce či sebedestrukce - Ale ty monology! Jed, který mu brání myslet! Monology ho vedou jako pejska na vodítku. Monology ho vedou kouta, kde na něho čekají fóbie všeho druhu. A ty dialogy! S bývalými přáteli, obchodními partery. Ty vnímá jen jako jejich monology. Vstoupit do dialogu už pro něj není možné. "Život je tunel. Každý má svůj malý tunel. Jenom na konci není světlo" (18.08.2018)

Gaspar Noé asi není autor, který by tvořil pro nejširší publikum, ale jeho filmy mohou těžko někoho nechat chladným. Snímek plynule navazující na "Řezníka" a tvořící mezičlánek mezi ním a následným Noého opusem "Zvrácený" se svou nekompromisní upřímností i soucitem s člověkem, jehož okolnosti vyvrhli na okraj společnosti podobá knihám Ferdinanda Célina. Režisér opět předvádí bravurní práci s kamerou, zvukem (potažmo hudbou) a dokonalé zvládnutí střihu, P. Nahon podává minimalistický a přesto nezapomenutelný herecký výkon. Formální dokonalost však není nejdůležitější - podstaný je obsah filmu, stanoviska která zaujímá k otázkám morálky, spravedlnosti, smyslu lidské existence, života a smrti. Jakkoliv zní takovéto shrnutí banálně, "Seul contre tous" má pro mne takřka bergmanovskou naléhavost a některé Bergmanovy snímky připomene i svým neradostným, syrovým ale o to přesvědčivějším vyzněním. (30.06.2008)

Nič oddychové, je to skôr znôška filozofických myšlienok v hlave jedného muža, čo mi pripomenulo Raskoľnikova zo Zločinu a trestu. Lenže to bol psychologický román par excellence a nie myšlienky ako: "Ženské sú potrhlé, pretože nemajú čuráka..." Áno, Kašpar Noé potvrdil, že nesiaha ani po Dostojevského rapavú pätu. (13.05.2020)

Nepřetržitý sled úvah jednoho muže doplněný filmovými obrazy. Studie nitra ztroskotancova. Výpověď by byla silnější, kdyby nebyla dovršena žádnou událostí. Několikrát v životě jsem se epizodicky ocitl mezi nýmandy a vypozoroval jsem u nich nemlich stejný zkratkovitý vzteklý negativismus. Lidé příliš hloupí aby dokázali řešit své problémy jsou na svět permanentně nasraní a veškeré tak oblíbené představy o jejich mravní čistotě jsou úletem přímo malickovským. Jenže pouhá studie bez spektáklu na závěr by nebyla tak zábavná. --- Jen mírná spokojenost. Tohle velké téma by si zasloužilo literárně silnější zpracování. Neříkám, že je to lehké; lidská nula je pro spisovatele jednou z postav nejnáročnějších. (28.09.2015)