Prízračný svet

Příjemný a citlivý příběh dvou puberťaček, které se potkávají s nemilosrdnou realitou života. Film nemá ani tak pořádný příběh, ovšem na tom to nestojí. Je to především o psychologii a chování v daných situacích s hřejivým humorem. Herecké výkony Thory Birch a Scarlett Johansson jsou skvělé a Steve Buscemi předvádí sice nenápadné, ale velmi brilantní herectví. Těžko říci do jakého žánru by se dal "Přízračný svět" zaškatulkovat. Do jednoho určitě ne. (18.03.2006)

[KomiksFEST! 2008] Nádherný film, plynule přecházející z komedie do strhujícího dramatu, o hledání svého místa na tomhle podivném světě s přesnými hereckými výkony a skvělým scénářem i provedením. Terry Zwigoff prostě umí a v Přízračném světu nám předkládá sarkastický pohled na svět a dospívání z pohledu mladé individualistky Enid, protkaný životními moudry i nějakou tou symbolikou. Mám takový pocit, že po škole taky odjedu autobusem hodně daleko. Překvapilo mě, že to blues z dvacátých nebo třicátých let, které Seymourom sbíral, vůbec neznělo špatně. (22.12.2008)

Enid udělá všechno, jenom aby šla proti davu. V tom s ní sympatizuju, i když způsob jakým to dělá, zdá se mi poněkud nešťastný. Becca je vlastně jenom Scarlett s culíkama, o níž víme bezpečně, že s dospělostí se dočkala i výrazného sex appelu. Film není o ní, i když se zpočátku zdá, že sledujeme příběh dvou dívek. Ve středu pozornosti naopak je skvělý Steve Buscemi, jehož nekonzistence s Enid je podstatou všeho. Pak je tu ještě Norman, ale ten nakonec odjede z města. (26.03.2011)

Mňam! To byla lahůdka! Celý ten přízračný svět mi byl nějak povědomý. Stačilo se trochu zavrtat do mé nedávné minulosti a hned jsem v ní objevil jeho střípky. A mám takový pocit, že se v budoucnu občas ozve znovu. Hledání místa ve "světě", hledání sebe sama a touha něco s tím vším udělat, i když nevíme co, skvěle symbolizuje závěrečná scéna s autobusem. Já už jsem do podobného před několika lety nastoupil. Myslím, že to nebylo poprvé (ani naposled). Opovrhování nad (ne)normálností a trademarky všedního života někdy chytí i mě, čili i po této stránce sympatizuji s hlavními aktérkami. Film pro mě byl jakousi terapií, jak pochopit věci minulé a zvládnout věci budoucí. Tak zase někdy ahoj, přízračný světe! (17.03.2006)

Komickým se pro mě stává zjištění, že jsem o tomhle filmu věděl už v době jeho vzniku a chtěl ho vidět - což jsem zrealizoval až teď, o dvacet let později. No... celej já! Na druhou stranu, i z dnešního hlediska člověk ocení tehdy skoro neznámou a dnes velepopulární Scarlett Johansson, tehdy velepopulární a dnes skoro neznámou Thoru Birch a konstantně podivínoidního Steva Buscemiho, skvostně podivínujícího úplně všude, kde se objeví. Oceňovanej scénář nevypočitatelně vede svou ústřední blběnku světem adolescentských patálií, kde to má těžký, protože je divná a chce bejt svá. Nebo si to aspoň myslí. Na podobný téma jsme tu nedávno měli Lady Bird (a celou řádku dalších filmů), nicméně Ghost World o vlásek vede. Vedle božího herectva na tom maj podíl super obrázky, který si rády hrajou s barvičkama a fajnovej závěr. Každej občas potřebujem sednout do busu, aniž bychom věděli, kam vlastně jede. (22.08.2021)