Nemé tajomstvá

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

"Bude to dobrý... Musí!" Tak tento Mašinuv film je víc než dobrý. Je výborný protože tu funguje snad všechno. Námět a pointa jsou neotřelé a velmi současné (nechci spoilerovat ale ufff ..). Zpracování (propojení krimi vyšetřování a psychologického dramatu) je vskutku neotřelé. Do skoro poslední chvíle si říkáte, kdo ze tří žen na scéně je větší mrcha.. Herecky mě z nich tedy nejvíce seděla Jana Plodkova, protože byla nejvíc uvěřitelna. Ale s žádnou že zbylých hereček jsem neměl problém... Každopádně k tomu všemu je třeba připočíst úchvatnou hudba Karla Havlíčka ale  i pěknou kameru Skoro si tak ve finále kladu otázku proč na Oskara pouštíme druhý Mašínův letošní počin. Tento film mi zvláště svým tématem (nechci ani naznačovat) přijde, že by mohl mít potenciál oslovit i diváky mimo ČR, ale uvidíme co nabídnou Bratři... (24.09.2023)

Lehounce předvídatelné, ale stejně mě to moc bavilo. U žánru krimi člověka dost naštve, když je to předvídatelné. Film Němá tajemství ( což je dobře vymyšlený název filmu, ale nějak nejsem schopen si ho zapamatovat a vlastně nevím proč ) je podle mě více drama, než krimi a to mi vůbec nevadilo, ba naopak. Postavy jsou dobře budované, herecké výkony mi přišli nadprůměrné a paní Steinmasslová mi přišla vynikající. Jí i Janě Plodkové jsem to opravdu věřil, ony mi ve filmu vyčnívaly. A hlavně, postavám a jejich motivacím jsem rozuměl. Celkově to moc pěkně plyne. K ději bych toho asi moc psát nechtěl, abych neprozrazoval, kriminální linka je spíše procedurální, nežli jakkoliv „seriálová“, natož akční a to mě zde vyhovovalo. Opravdu jde spíš o postavy, než o nějaké krimi. Dost mě to uspokojilo, uznávám, že nejsem ostřílený a náročný divák. Přišlo mi to ale aktuální, pěkně natočené, výborně zahrané a celkově zajímavé. 70% (05.03.2024)

Výborné komorní drama spojené s vyšetřováním podezřelého úmrtí v nemocnici, k tomu musím napsat, že se jedná o hluboce lidský, upřímný, bolavý a svým způsobem náročný film, který jen tak z hlavy nedostanu.. Ten herecký čtyřlístek - Jana Plodková, Marián Mitaš, Milena Steinmasslová a Magdaléna Borová - úžasný a skvělý.. Poklona tvůrcům za nádherný snímek k zamyšlení, jak Alice Nellis, tak Tomáš Mašín zaslouží pochvalu a poděkování, krásně smutné pokoukání.. (10.03.2024)

Snímky jako tento jsou tím důvodem, proč dávám českému filmu opakovaně šanci. Čas od času se totiž z rozlehlých romanticko- komediálních bažin vynoří něco, co by se dalo považovat za zlatý valounek. A proto trpělivě čekám, sleduji, odpaduji a nakonec se vždy dočkám. Dočkal jsem se i v tomto případě a je mi nesmírným potěšením prohlásit, jak je skvělé vidět, že může mít i český snímek kvalitně napsaný scénář. Jasně, našel jsem v něm slabší místa, proto jsem nešel do plných, ale až na nějaké ty drobnosti jsem si tuto záležitost užil. Troufám si říct, že jsem si ji užil mnohem víc než valná většina diváků protože chybělo neuvěřitelně málo a byl bych ve stejné situaci. Můj neurolog mi opakuje, že jsem to v dané situaci ještě chytil nejlíp, protože v nabídce byla i neschopnost dorozumívání a neschopnost samostatného dýchání. Jsem to ale šťastlivec... Pro mě to bylo silné, skoro až osobní téma, které čeští tvůrci zvládli bez zbytečného patosu a všem případným bojovníkům za život za každou cenu bych ze své pozice vzkázal, že bych bral podobný závěr přežívání všemi deseti. P. S Ten Eričin černohumorný cynismus nad sklenkou u Jany mě na pět minut vyřadil z provozu a zas jsem se jednou prochechtal až k slzám:-D / Poučení: Ani fakt, že člověk dýchá, komunikuje a přijímá potravu, ještě nemusí znamenat že je naživu. 4*+ (25.05.2024)