Frekvencia

Slavný Ray Bradbury ve své povídce "Burácení hromu" (doporučuji, skvělá věc) popisuje, jak turista z budoucnosti na jedné z výprav pravěkem, pořádané cestovní agenturou, vyšlápně jedním krokem z přísně vymezené zóny, omylem zašlápne pravěkého motýlka a nechtíc tak způsobí sled fatálních změn v událostech příštích. Zatímco Bradbury v problému ´časového paradoxu´ ctil i sebemenší organismus, aby jeho dílo mělo aspoň malinkatý nádech logiky, tvůrci Frekvence se s nějakou logikou neobtěžují vůbec. Stačí jedna vysílačka a míšení přítomnosti s minulostí, za asistence náhle se zhmotňujících předmětů a nápisů na stole, může začít. Dokonce i na oživlou mrtvolu dojde, no zkrátka srandy kopec. Tady jdou veškeré scifistické poučky o ´časovém paradoxu´a následném narušení časoprostoru stranou. Just fun. Jsou to příjemně strávené dvě hodinky, ale člověk by si u toho ukroutil hlavu :o) (09.07.2006)

Vzhledem k tomu, že Caviezel s Qauidem patří do totálního podpalubí mých oblíbených herců (jejich společný film jsem si vždycky představoval jako nesnesitelnou onanii á ala Policajtka s dvojicí necharismatických loserů), jsem s Frekvencí nadmíru spokojen. Originální a náramně vychytaný scénář táhne celý film, takže ani tohle duo usmrkanců ani Hoblitova nejistá režie nemají šanci něco výrazně zkazit. Příjemné pokoukání. (01.08.2004)

Masakr! Tohle je dalo by se říci úžasný snímek, který vás pohltí, dožene vás do extrémního napětí a zvědavosti na každou další scénu a pocítíte s ním i ohromnou radost ( a i nejen v přehnaném konci). Ovšem.....čekal jsem, že se nedočkám kvalitně zpracované tématiky putování časoprostorem po té logické stránce. To, co ale autoři předvedli, je skoro odsouzeníhodné. Nemá cenu přemýšlet, jak a jestli by vůbec mohl tento film vzniknout, kdyby se od logických nesmyslů, nedomyslů, chyb a parodoxů kompletně upustilo, to také není moje práce. Pokud se ale dočkáme v průměru jednoho paradoxu za 2 minuty, je to už opravdu přespříliš a já to tomuhle jinak skvělému filmu nemohu odpustit, jelikož se mi tím "díky" nim dosti znechutil....říkám si, copak ten režisér u toho vůbec nepřemýšlí? Prostě ho to nenapadne? Nebo to ví, ale doufá, že běžnému divákovi je to jedno? (a měl by pravdu, bohužel) (09.07.2006)

Príde mi zaujímavé, ako jednoduché a svojim spôsobom otrepané SF motívy dokážu ohúriť toľko divákov. Aj teraz ide o podobný prípad ako bol OSUDOVÝ DOTYK. Čiže sústredené rozobratie jednoduchej zápletky bez výraznejšieho hereckého výkonu či réžie. Tiež však patrím k tým, ktorí považujú Frekvenciu ako celok za dobrý film. Hlavne vďaka solídne gradovanej trilerovosti dokážem odpustiť sem tam nejakú nelogičnosť (priznanie sa záporákovi). Nečakajte ďalšieho DONNIEHO DARKA a môžete sa slušne baviť... (03.04.2015)

Frank není žádnej srágora, jako hasič má pro strach uděláno. nejraději má svoji rodinu, syna Johna a baseball. a jako každý večer tak i 13.10.1969, kdy obloha září jako při ohňostroji usedá ke své vysílačce. je 13.10.1999 a policista John najde starou vysílačku po svým tátovi. a na vzpomínku starých časů ji zapojí. na obloze sluneční erupce zažehly polární záři a on začne vysílat. a vysílá na vzdálenost 30ti let. a ten ským mluví je jeho otec.... už jen tento dějový úvod je pozvánkou pro ty, kteří věří tomu, že náš vesmír může mít víc prostorů a času. ti ostatní ať nezoufají. výborný příběh, bohatý na napětí a emoce. zvlášť když si představíte, co by bylo, kdyby se to stalo vám. a nezapomeňte: na stáří není nic špatnýho, pokuď se ho dožijete! (05.07.2006)