Kompromat

Kompromat = formu vydierania, ktorú ruské úrady používajú na získanie vplyvu na jednotlivcov. Teda klasické kompro, ktoré sa využíva nielen v zlom Rusku, ale aj u nás či všade inde na svete. Ale tak desivá forma nie je celkom bežná a ani tie ruské väzenia nestoja za veľa. Z filmu sa stal strhujúci thriller, ktorý nemal vždy akčné pasáže, ale samotná nosná línia obvinenia niekoho za nič, zatvorenie, sledovanie, uväznenie, šikana a následný útek, to všetko stačí na to, aby sa z toho stal film hodný pozornosti. Snaha prežiť kombinovaná so zúfalstvom. Niekomu ale bude vadiť trochu prehnaná dĺžka. (05.02.2023)

Nejprve bych rád kapku zapolemizoval, co vlastně znamená takový „nevinný rodinný moment po sprše“, a o tom, jestli je ten skutečný Barbró, podle jehož trampot byl film natočen a zobrazuje jej jako liliovitého lidového hrdinu bez bázně a samohany, opravdu jen nevinná oběť odporné zvůle ruské kompromitující mašinérie. Říkejte mi klidně šosácká konzerva, ale jsem toho názoru, že pokud si frajer cíleně pořídí takové nahé selfíčko se svou čtyřletou dcerou (reálná komprofotografie), pak ho pečlivě uloží do komplu, dozajista do rodinného alba a možná i jako tapetu na plochu, a jakmile mu jej nějaký „údajný“ ruský fuj fuj hacker „údajně“ ukradne a zveřejní, tvrdí na svoji obhajobu, že to byl jen takový „nevinný rodinný moment po sprše“, čti „čili si nahý nechává od své nahé čtyřleté dcery ve sprše vydrbat záda“, nebudou možná všechny sovy tím, čím se zdají být! Ale jak už to tak na tom světě v postinformační době chodí, po sedmi letech je skutečnost dávno utopená v balastu oboustranné propagandy politického obchcávání patníků, v nějaké té čupr bestcelerní knížce, v níž se náš „hrdina“ jasně označuje za nevinného, tudíž to musí být pravda pravdoucí, a v oslavném filmíku zcela dle jeho verze. A i kdyby ta pravda byla náhodou na straně rudých, Bardó nikdy nepřizná, že prcá děti, žabožroutská garnitura nikdy nepřizná, že kryje pedofila a Rusáci si můžou mlít, co chtějí, protože v dnešním klimatu je přeci cokoliv, co prohlásí, a to například včetně údajů o momentálním počasí v Irkutsku, přeci a priori jasná lež, neboť skrz naskrz prohnilý je dozajista i Federální meteorologický ústav. Ovšem vypnete-li jako správný neomarxista kritické myšlení, abstrahujete od výše uvedeného podhoubí a tupě to sežerete jako obvyklou otrávenou pralinku od Netflusu, jedná se o nadstandartní, veskrze svižný a poměrně temný napínač a mile syrový exkurz do ruských bas, který trochu kazí pouze osazení krajně nesympatickým zbuznělým jelimanem a velmi diskutabilním (ne)hercem Lelůšem a kýčovitě násilná, nechutně zakrvácená romantická vložka. Takže kdo ví, možná jsem právě očtyřkoval ódu na pederasta. (27.02.2023)

„Nikdy se nedozvíš, proč tě FSB uvěznila! Tak to u nás funguje.“ – „Na tanec je to docela drahé, že?“ Nutno podotknout, že FSB (Federální služba bezpečnosti) byla kdysi nechvalně známou agenturou KGB. Hlavní hrdina každopádně ani neví, čím se ruským úřadům znelíbil. Divák ovšem ví, že se tady jede zatraceně na náhodu. Ale postupně. Něco podobného se před časem opravdu stalo. Zatčený byl totiž v roce 2015 v Irkutsku na Sibiři jistý francouzský úředník. Také Mathieu se dozvídá, že se proti vykonstruovanému procesu nedá moc bránit (nakonec mu odklepnou 15 let), zemi mezitím opouští jeho manželka a malá dcerka (okolnosti se dozvídá až později) a z domácího vězení tak zvolí „jediné“ řešení: útěk. Potud je to (včetně zobrazení ruské deprese) velmi slušné. Jenže následné kroky zoufalého muže (respektive tvůrců) jsou předvídatelné a místy dost hloupé a nahodilé. Třeba při mecheche na francouzském velvyslanectví ho v davu zahlédne šéf pronásledovatelů, záhy ho na moskevské ulici pozná další, aby o pár vteřin později narazil na Světlanu (která mu pomáhá a se kterou má pak čas zařádit si na zadním sedadle auta). V závěru už jsem jen kroutil hlavou, co režisér Jérôme Salle (chválený thriller Zulu) předvádí. Nakonec překvapivě dietní tři hvězdy. (11.04.2023)

Po tom, co rusáci předváděj na Ukrajině, je tohle už jenom taková třešnička na dortu. Jenže i tohle je fakt něco děsivýho. Bez reálií dnešní doby bych si z fleku myslel, že se jedná o příběh z dob SSSR. Bohužel se však neni čemu divit, když se do teď v Rusku kromě falešnejch obvinění a zmanipulovanjech soudních procesů nepohodlný lidi rovnou ztrácej nebo záhadně umíraj (pád z okna FTW). Nicméně Francouzská ambasáda se v příběhu taky nepředvedla v nejlepšim světle (co může být víc než ochrana vlastních občanů v daný zemi?). Dovedu se představit, že takovýhle přizdisráčský jednání ambasády neni daleko od reality. A teď už k filmu samotnýmu. Tempo vyprávění je místama dost pomalý, což taky souvisí s nataženou stopáží přes dvě hodiny. Pořádný napětí jsem registroval jenom při scénách ve vězení nebo při finálnim útěku. Jinak jsem se místama trochu nudil. Průměrná podivaná je v případě takhle silnýho námětu spíš neúspěch. Čekal jsem teda rozhodně víc. Za pár dobrejch momentů, námět a hudbu třetí slabší hvězda. (14.06.2023)

„Vieš, Ruská mentalita je iná ako naša Francúzska (našťastie svätá pravda).“ A pri tlmených svetlách  dvaja vytrénovaní baleťáci odhadzujú plášte a len trencle zachránili ani neboli ako ich Pán stvoril. Začnú sa po sebe váľať, hladkať a prečo nie, ani dlhý bozk nechýba. Tak to asi milovníci Irkutskej kultúrnej scény neočakávali v novo- rekonštruovanom divadle. Hľadisko onemelo, podaktorí sa nekultúrne zdvihli a odišli, sponzor sa radšej vyparil. Ešte že to nebolo v   Čečensku, Razman Achmatovič má túto otázku dááávno vyriešenú, LGBTI v Čečni totižto neexistuje. To by sa čudoval čo to za kúsky chlapci stvárajú a aj banderovskí šajtani by ho asi nevytočili viacej.  No a potom nastal hon na Žabožrúta. Najprv Ruský loch aj so vzorkou Vagnerovcov (to stojí zato) ale Ruská FSB, milícia, pohraničníci aj s  vlkmi dokopy nemajú na Žabožrúta. A to mali všetci šťastie lebo v močarinách na Rusko/Estónskej hranici zamordoval náčelníka FBS-ákov holými rukami. Všetko dobre dopadlo, bolo to radosti v Paríži ! ПИЗДЕЦ... блядь. (09.03.2023)