Tvorca

Je to ambiciózní, to ano, a je očividné, že do toho Edwards dal krev, pot a slzy, což oceňuji. Ale spousta míst je/působí nedodělaně a nelogicky, což celkovému dojmu mocně podraží nohy. JDW má charisma na rozdávání, ale ani jeho postava na mě nepůsobila hotově či opravdově, hehe. Zdali to bylo jeho schopnostmi, režijním vedením nebo scénářem, no tradičně asi mixem všeho dohromady. Hodně se mi líbila volba Allison Janney do role drsné vojačky, ale i její postava vyzněla nakonec spíš ploše. Soundtrack byl překvapivě fantastický (mám na mysli funky písně od Deep Purple, Radiohead a tak, ne původní hudbu od Hanse, protože ten byl tentokrát velmi zapomenutelný), dokonce tak fantastický, až se to k depresivně melancholické náladě filmu skoro nehodilo. No zkrátka, vlastní očekávání mě zradila, rodičům o tom domů psát nebudu a do pár dnů zapomenu, že film vůbec existuje. (09.01.2024)

Trailer mě navnadil až moc, vizuálně mě The Creator hodně zajímal. O to větší bylo zklamání ze samotného filmu. Dialogy a vývoj příběhu je tak neuvěřitelně schematický, že bych věřil, že je napsala A.I. Což je obrovská škoda, protože kamera, scenérie a vizuální nápady byly opravdu povedené. Velkolepých scén bylo ale pomálu, a v kombinaci s téměř neexistujícím propojením s postavami a příběhové jednoduchosti si člověk klade otázku, proč se sakra tak nadějné projekty nemůžou dotáhnout do efektivnější závěrečné formy. Ps: Gareth Edwards je mimochodem ten neuvěřitelný self-made man, který z pěti korun vytvořil skvělé sci-fi "Monsters". Pokud by se byl zabýval jenom vizuální stránkou filmu, a dal napsat scénář zkušenějším bardům, mohl The Creator být skvělým sci-fi, jak je mám rád. (10.01.2024)

[80%] Viděno v kině. Trailery mě docela nalákaly, ale pořád pro mě tento STVOŘITEL nebyl na seznamu mých očekávaných filmů, na kterých jsem chtěl zajít na velké plátno. Nakonec jsem vyrazil, holt jsem zatím stále věrný kinům. Takže bez nějakého okecávání mě Stvořitel ve finále dost příjemně překvapil. Je teda pravda, že prvních cca 30 min bylo pro mě dost matoucích, nějak jsem nevěděl, co si mám o filmu myslet, jenže pak jsem se do toho už zabral a ten zmatený úvod jsem poté nějak přijal. Není to tak uhlazené jako Terminátor či jiné sci-fi filmy jako je Blade Runner atd, zde má svůj, řekl bych drsnější a realističtější pohled na budoucnost, kdy válčí roboti s lidmi. Chvílemi jsem si říkal, že to snad musí být Rko, ale dobrý. Akce je zde rozložena po celém filmu, chvílemi je opravdu dobrá a je jí hodně, ke konci spíš až moc, ale nevadí. Hlavní herec J.D.Washington mě zde bavil tak akorát, postupem času jsem si ho i získal. Stejně tak i zbytek herců. Hudba od Hanse Zimmera zde byla taková obyčejná, ke konci víc gradovala, ale postačila. Ten vztah mezi hlavním hercem a tou robotkou se vyvíjel docela slibně a v posledních scénách jsem i nějaké ty emoce ucítil, ne že ne, jak tu někteří píší, že je to chladné a bez emocí - to bych se hádal. Spíš jako celek je to chvílemi zmatené, určité úpravy bych zde provedl, jinak si nemůžu stěžovat. Od začátku jsem měl trochu problém to celé pobrat, ale pak už to šlapalo jak hodinky. Za mě je to docela ambiciózní a nevšední počin. Těším se na další vidění. A rozhodně bych se neubránil pokračování, i když pochybuji, že nějaké vznikne. PS: Ti policejní roboti - to byla opravdu libovka. 😉 (14.10.2023)

Moje obavy boli neopodstatnené. Edwards je režisér, ktorý dokáže príjemne prekvapiť. Film, ktorý sa bohapusto nespolieha na CGI, ale naopak využíva skutočné lokácie, čo pôsobí, hlavne v tejto prapodivnej filmovej dobe, neuveriteľne sviežo. Ako závan starých čias. Ale najväčším plusom filmu je, že John David Washington tam nepôsobí toporne ani kostrbato. Edwards naplno využíva jeho obmedzený herecký potenciál, a hoci jeho úsmev a slzy občas zaškrípu, hlavne keď sa treba emočne naplno prejaviť, jeho motiváciám rozumieme. A tak to ide celým filmom. Čo by som mohol vytknúť je určitá absencia plynulejších prechodov - hlavne keď postavy putujú z bodu A do bodu B ( čo sa tam deje niekoľko krát). Vždy to pôsobí dojmom, že tam chýba pár sekúnd alebo dokonca celá jedna pasáž. A tieto skoky a preskoky a úskoky, narúšajú tempo a zabraňujú určitým vzťahom komplexnejšie sa vyvinúť. Čo hlavne cítiť medzi Joshuom a jeho kamošom a tiež medzi Joshuom a Alphie ( kde chýba vrúcnejšia scéna). Emócie ale fungujú. Vizuál je parádny a myšlienkový presah citeľný. Aj napriek tomu, že sa stále vraciame k Asimovi a jeho zákonom robotiky. Najslabší Edwards, ale zároveň jeden z tých lepších filmov roku 2023. Po dlhom čase pre mňa jeden z tých ojedinelých prípadov, kedy klady značne prevýšili zápory. (19.11.2023)

Ta falešná textura filmového pásu s výrazným zrnem mě hned od začátku objala, pohladila, konejšila a já jsem si připadal po všech těch úskalích krutého světa šedesátifrejmového digitálního obrazu jak zpátky u maminky v láskyplném objetí prapůvodní lásky. Navíc Edwardsovy vizuálně inscenační schopnosti míří i dále než jen za volbu správného filtru, nýbrž například jím natočené noční scény skutečně působí jako noc, aniž bych měl pocit, že nad všema visí svítící balón a metr a čtvrt od kamerového rámu stojí bílá halogenka. Ačkoli v různých dílčích detailech fikčního světa jsem narážel na povědomé marveloviny (výzbroj a výstroj tajné infiltrační vojenské jednotky efektně bliká a svítí na všechny strany; v chudých vesnických chýších se svítí petrolejkama, ale je tam plazmová televize), byl jsem ve své velkorysosti rozhodnutý tomu napařit prostě pět hvězd, jen pokud se to nezvrhne v opravdu výjimečně pitomou scénáristickou zhůvěřilost. Dokážete si teď asi představit, co se dělo dál. Nebo spíš nedokážete. Edwards prokazuje, že je neschopný pracovat s postavami a vedením příběhu na té nejelementárnější úrovni. Tady je opravdu co věta, to perla. Úplně bizarní posuny v příběhu patrně má na svědomí nějaké radikální sestříhání, které z filmu vytvořilo kolekci rádobyhlubokých one-linerů, které psal někdo ze základní školy ("We both can't go to Heaven. You are a bad person and I am not a human.") se sci-fi money-shoty a neustálými vizuálními referencemi na jiné filmy (Aliens, Platoon, Akira). Edwardsova záliba prezentovat svůj svět skrze anonymní bystandery vytváří sice bezvýhradné ikonické výjevy, ale časem je začne nadužívat natolik, že tím odhalí celou tu dvourozměrnou dvouplánovou metodu (prostí lidé vpředu, sci-fi destrukce vzadu). Choreograficky a fotogenicky ten film naštěstí funguje, nicméně v kombinaci s tím sebevzývajícím idiotským příběhem vyznívá ve své vizuální kompetentnosti paradoxně ještě nadutěji. (27.12.2023)