Zlodeji pamäti

Hodně nedotažený a zmatečný thriller. Začátek přitom působil atmosfericky zajímavě a herecky koukatelně. Jakmile se film přehoupl do své druhé poloviny, bylo všem nadějím konec a cesta do záhuby byla už nevyhnutelná. Na vině je jednoznačně scénárista, který nemá ani ponětí o tom, co chce vlastně vyprávět. Výsledkem je chaos a neschopnost vytvořit fungující příběh (a to ani nemluvím o konci, který má více děr, než opotřebovaná tenisová raketa). 4/10 (10.07.2009)

Nečekaně působivé paranoidní (jak se časem ukáže) mysteriózní sci-fi, které nedovedu popsat jinak než spoileroidním přirovnáním k Dark City, oproti kterému je ovšem vyměklejší a daleko méně stylové. Ale kdo by dokázal přát Julianne Moore něco zlého, že?;) Je ale nevyhnutelné, že kdo není předem obeznámen se žánrovým zařazením filmu, a není tomuto mixu příliš nakloněn, bude mít velké problémy s tím, jak se to celé vlastně vyvíjí. Může mít i pocit, že to někdo opravdu nezvládl a nerozmyslel si, co vlastně točí. Je to možné, já ale tak strohý (tentokrát;)) nebudu. Nečekal jsem nic, a tak jsem zklamán nebyl. Ale dělat z toho tahák na sobotní večer je trochu zoufalé, to si nenalhávejme že není:) Je to po všech stránkách slabší než Dark City, a to ještě v některých ohledech docela dost výrazně, takže víc než 60% prostě nedám. (04.06.2012)

Julianne Moore je dobrá herečka - mám slabost pro zrzky -, ale ne vždy si musí vybrat dobrý film. V tomhle případě si vybrala mysteriózní thriller, což je žánr neskutečně ošidný. Když si scénář hodně dobře promyslíte, mohou z toho být neskutečné perly jako "Šestý smysl" nebo "Ti druzí". No, a když zas tak dobrý scénář nemáte, tak z toho nakonec vypadne snímek "Zloději paměti". Film jako "Zloději paměti" má jednu základní chybu - skvěle se jim daří vystavět atmosféru na začátku. Dostáváte se do situace, kdy nevíte, stejně jako hrdinové, na čem vlastně jste. Dějí se divné věci a vy chcete vědět, kde je vlastně pointa. Vytvoření napětí je neskutečně jednoduché. Když se na filmy podíváte, mnoho jich stojí na tom, - hlavně tedy thrillery, o kterých mluvím -, že vystaví zápletku na nečekané situaci, na zvláštním konání postav, aby tak vytvořili dokonalou nebo o něco méně dokonalou iluzi toho, že je všechno úplně jinak, než si myslíme. Samozřejmě, že je vše jinak, ale co je nejdůležitější, to je moment, kdy vše pochopíme a především samotné odhalení pravdy. Když se pointa odhalí moc brzy, divák pak jen ze setrvačnosti sleduje, jak se film skončí, když se dá pointa příliš pozdě, následují jen závěrečné titulky a divák si přichází o něco ochuzen. Pointa musí přijít ve vhodný okamžik. Jenže pointa musí být dobrá, aby byl i celý film dobrý. Některé film stojí na tom, že příběh, který sledujeme, je ne až tak zajímavý, ale pointa jím zamává. Jiné, jako třeba "Zloději paměti", stojí na tom, že ze začátku je film dobrý, ale čím víc se dovídáme, tím je film méně a méně zajímavý a příjemný. Prostě vás přestane bavit. Vyústění "Zlodějů paměti" je takové nezajímavé, možná až moc odtržené od reality tam, kde by si to zasloužilo reálnější řešení. Nebo jen moje očekávání byla jiná. Budiž, nedá se nic dělat. Sledujeme celkem sterilní a ne až tak násilnou podívanou, která napíná a napíná, až nakonec přepne, guma praskne a nám zbydou jen ty závěrečné titulky a nezbytné happy end. Jde přece o děti a děti v amerických filmech neumírají. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/prada-tlumocnice-sveraci-kazajka.html (02.03.2013)

Spíše zloději času.. Je smutné sledovat přední hollywoodskou herečku, jakou Julianne Moore bezesporu je, v tak plytkém psychologickém dramatu. Ošidné téma nedokázal ani scenárista, natož režisér, udržet v nějaké napínavé rovině, film se několikrát nelogicky převrátí, v první polovině se z něj stává thriller, kdy po hlavní hrdince jde několik federálních agentů, kteří musejí za každou cenu uchovat tajemství jednoho vládního experimentu. Věci se totiž mají tak: Telly žije v představě, že její malý synek umřel při letecké katastrofě, jenže nejbližší okolí (včetně manžela a psychiatra) jí přesvědčují o tom, že dítě se nikdy nenarodilo, jelikož těhotenství skončilo potratem. Jak to tedy celé bylo? Upřímně zhruba po třiceti minutách filmu mi to bylo relativně jedno. Atmosféra chybí, jen kameraman s autorem hudby Jamesem Hornerem se snaží vyloudit na divákovi alespoň nějaké emoce!! Ostatně příběhy s „nadpřirozenem“ mi nikdy moc neříkaly, ono si stačí vybavit poslední snímky M. Night Shyamalana. (13.09.2006)

Nakonec ty 4 slabé, fakt slabé hvězdy dám, protože podzim. Ne, ono to má atmosféru a drží si ji celý film, jen ten příběh je prostě až moc jednoduchý nakonec, což je fakt škoda, šlo si s tím pohrát daleko, daleko víc (i když zas ten „vyhazov“ v závěru mne pobavil - „potřebuji víc času“). Do cca 40. minuty to šlape skvěle, úvodní premisa je dost napínavá, ale pak je z toho jen běhání sem a tam, a i když zhruba v hodině filmu dojde k zajímavým dvěma zvratům, pořád je to prostě málo. Škoda, že mnoho linií není dořečeno (jaký vlastně měla vztah k manželovi? Fakt je jí nakonec ukradený, hlavně že... to bych spoileroval, každopádně její motivace mi přijde, jako že chlapi jsou vlastně zbyteční. A co kurnik linie policistky? Chci vědět, jestli třeba něco někdy... A tam ti... zlí... nešlo by o nich naznačit víc, prosím?). Mimochodem, ten její syn mi připomínal mého syna Štěpána, i s tou zelenou košilí. (21.10.2019)