Úsvit

Perfektní dobové drama, které využívá skvělé atmosféry továrního městečka po vzoru Baťovského Zlína pod slovutnými Tatrami a k tomu využívá hodně originální téma k zamyšlení. Matěj Chlupáček svým debutem stvořil malý český zázrak a spolu s Bodem obnovy, který má na svědomí taktéž debutant, se stal nejlepším českým filmem roku 2023. Plus Eliška Křenková je zde naprosto fantastická! Kéž by česká kinematografie byla i v nadcházejících letech tak úspěšná... (23.12.2023)

Mohutně kritizovat (nejsem v tom úplně jinej) stav současné české kinematografie umíme, přesto se každoročně objeví několik titulů, které můžou třeba na evropském trhu hravě konkurovat. Retro drama Úsvit, které má hlavní triumf v Elišce Křenkové, mezi takové patří. Baťa tehdy po vzoru Zlína odkoupil od slovenské obce Veľká přes půl milionu metrů čtverečních pozemků s cílem postavit moderní průmyslové město. Nikdo z továrny ovšem moc netuší, jak naložit s mrtvolou novorozeněte pohozenou v hromadě písku. Tedy nejde o postup, ale hlavně o to, že se jedná o novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. Pozor, máme rok 1937, válka je za rohem, navíc (těhotná) manželka ředitele továrny, který se vzhlédl v politikaření a lezení do zadku šéfům, začne do záhady šťourat. A to, co si myslí nebo na co nedostudovaná lékařka přišla, nemá problém vykřičet do světa. Výprava, kostýmy, kamera, výrazné barvy… všechno šlape. Naopak přes prsty by zasloužil zvukař, mnohým dialogům (v tuzemské kinematografii tradičně) prostě nejde rozumět. „Kriminální“ příběh postupně lehce ustupuje, zaměřujeme se na několik rovin intersexuality a ve velkém se tu kope ve prospěch sexuálních menšin. Na aktuálně četně diskutované téma vnímání jinakosti máme nespočet „odborníků“, svůj názor vynechám, ale je patrné, že skrze předsudky a facebookové konstrukty v našich hlavách jsme se moc daleko neposunuli. Navíc nevím, jak moc tvůrci operovali s faktem, že pár let po událostech pod Tatrami jsme to s onou větší otevřeností a lidským porozuměním dotáhli k tragédii zvané koncentrační tábory. Matěj Chlupáček nemalé ambice promítnul i do své prvotiny Bez doteku, ovšem to mu bylo pouhých 19 let. Teď o deset let starší přináší zajímavý kus, u kterého pořád nevím, zda mu nedat spíš čtyři hvězdy. A to zejména díky zmiňované amatérské detektivce Křenkové, která je správně sarkastická, která nehodlá být poslušnou ženuškou a která si snad dojde pro Českého lva za hlavní roli. (17.01.2024)

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel. (24.12.2023)

Technicky tomu není co vytknout a Elišku Křenkovou mám rád, ale tohle je přesně ten typ filmu, který se točí kvůli sbírání cen. A to mě nebaví. Chlupáček vlastně hodil jablko sváru v podobě hermafroditismu mezi konzervativce a liberály, přičemž je celkem jasné, kdo je tu za klaďáky. A tak je divák nucen sledovat, jak se pokroková manželka ředitele továrny snaží tupému prvorepublikovému člověku vysvětlit, že tzv. intersexualita je něco úplně normálního a je ochotna kvůli tomu obětovat i manželský klid. A do toho všeho kdovíproč probíhá odpočítávání do příjezdu továrníka a samotného porodu. Člověk pak mylně podléhá očekávání, že se něco stane. A za to bych režiséra nejraději nakopal. Stejně jako za celý film, byť uznávám, že zrovn já cílovka nejsem. 30% (29.01.2024)

Příliš ambiciózní a zároveň příliš slabé. Žánrově neukotvené, celkově nejisté. Je to thriller? Je to krimi? Drama? Dobovka? Psychologický film? Moderní melodrama? Nikdo neví, ale hodně diváků tleská, protože je to jednoduše jiné. Někoho rozptýlí malebné Tatry a prostředí Baťova Svitu. Jiného diváka upoutá hermafroditismus (přestože mnohem lépe toto téma zpracovala jiná dobovka Berlin '36) a málokdo vidí, jak slabá je psychologická linka mezi hlavními postavami, interakce mezi vedlejšími postavami jsou zkratkovité a i když má Úsvit zdařilou kameru, výprava, kostýmy a masky se reálií roku 1937 drží skutečně jen volně. To jsou ti herci upravení podle poslední trendů barber shopů, jersey bundy a mikiny s kapucí... které jsou srozumitelné dnešku, ale nesmyslné v dané dobovce. Některé detaily jsou sice zdařilé, například použití písně Františka Krištofa Veselého, ale celek selhává. Ať už jako krimi, drama nebo osvěta. (22.01.2024)