Miracle

Za jediný zázrak lze považovat, že jsem tu prostoduchou agitku s černobílým viděním světa dokoukala až do samého konce. Natočte tak deset minut záběrů na hokej, dodejte dvě hodiny sentimentálních žvástů, to celé podmalujte neskutečně sentimentální hudbou a skočte si pro Oscara. Musíte ho získat, protože blběji už film o Brooksovi natočit nejde. Tvůrci sice tvrdí, že film nikdy neviděl, ale já si nejsem jista, jestli se raději nevyboural, když viděl tuhle příšernost. (08.07.2012)

Tým outsiderů vs. neporazitelná mašina, motivační proslovy trenéra plné okřídlených frází, velký obrat v klíčovém zápase a nenáviděný soupeř na kolenou. Snůška sportovního patosu? Kdepak. I Američané mají svůj "Miracle on the ice“. Důstojná pocta pro Herba Brookse s dokonalou autenticitou hokejových záběrů, která vás především díky střihu a zvuku vtáhnou do hry. (05.01.2009)

Netuším, zda lze organizovaným věřením způsobit zázrak, ale víra Herba Brookse ve svůj tým ho přinesla. Hokejovej turnaj na Olympijských hrách v Lake Placid v roce 1980 měl být totiž opět triumfem neporazitelný kamándy CCCP, která měla zašlapat do ledu studentíky ze zemí, kde se hráči mohli živit hokejem profesionálně a tudíž je opomněl baron de Coubertin pozvat na oslavu ladnosti amatérskýho sportu. Dobře si pamatuju skřípění svých zubů, když našlapanej československej tým podlehl nějakým studentům z USA. Tehdy jsem vůbec netušil o existenci nějakýho trenéra Brookse a skutečnostech, že již mnoho měsíců připravuje tým složený ze správnejch (nikoliv nejlepších) hráčů na základě sovětských tréninkových zkušeností s fyzičkou, k čemuž přihodil něco z psychologický brašničky. Před zápasem s CCCP věděl, že devětkrát z deseti z případů Sověti bez problémů vyhrají, ale v tom jednom zápase se může stát cokoliv . Tehdy se stal zázrak (http://www.youtube.com/watch?v=NuBcvNmsVvs), když Američané jako první tým po dlouhý době dokázali se Sověty bruslit po celou dobu utkání a všechny proměnlivý faktory se ten den převážily na stranu hvězd a pruhů. To všechno se mi moc líbilo. Jediným problémem pro mne bylo to, že snímek byl politicky pojatej jako souboj brutálních Sovětů s hodnými Americkými chlapci, kteří by nikdy nikoho neomlátili o mantinel a vítězství na OH bylo zastrčeno do pozadí na úkor zápasu se Sověty. Přitom v těch dvou dnech, kdy se mužstvo připravovalo po historickým vítězství na zápas se silným Finskem, musel Brooks prokázat asi nejvíce motivačního umu ve svý trenérský kariéře. (07.05.2012)

"Myslím, že je to zas nějaká fligna, hoši !! Herb nás chce jen zblbnout.." ;) Ačkoli tu hlavní roli hraje Kurt, totiž jeho postava, tenhle sportovní biják skutečně není o tenise, ale o hokeji !! ;) I když on vlastně není ani o tom hokeji, jako spíš o Herbu Brooksovi, jehož si s gustem střihnul zmiňovaný Kurt Russel s účesem podle hrnce a rukávem plným triků a hesel.. Těch zvláště !! Zvláště v oněch studenoválečných časech hokej skutečně platil za něco víc než jen sport, o čemž bychom my mohli vyprávět, což začínající Gavin O'Connor velmi důsledným uváděním do politických souvislostí pochopil, a učinil tak disneyovský sportovní snímeček žánr poměrně ozvláštňujícím hybridem.. Velmi slušná filmařina na čele s klasikem Markem Ishamem, jehož jednoduché, ale nesmírně funkční, hudební motivy z jednoho místy mačkají emoce stejně silně jako kdysi sborná mačkala své soupeře.. (08.01.2017)

Hokejový zázrak je hodně špatnej sportovní film, ve kterym navíc toho hokeje moc neni, ale neustále se tam kecá o vlastenectví a o bohu. Nemam rád hokej a filmy, kde se dialogy skládaj z vět typu "Bůh žehnej americe. Bůh nám pomáhej. Za jakej hraješ tým, chlapče? Za USA!!!" a podobný kecy, ty úplně nesnášim. Ten film jsem vyloženě přetrpěl a dalo mi to fakt zabrat, abych to vydržel až do konce. No a ten konec byl teda taky úchvatnej. Celej film mi dal asi tolik, jako kdybych si někde našel výsledky hokejovejch utkání na olympiádě 1980. Jedinej důvod, proč tomu nedám odpad, je Kurt Russell, takže 1 hvězdička a to je až až... (07.05.2006)