Súmrak

Bože, pro člověka tak chorobně netrpělivýho, jako jsem já, byl tenhle film, kdy "dobrý den" je scéna o deseti minutách, složená z několika nesmělých pohledů, asi stovky až dvou úklon, kleknutí a zase zvednutí, pořádná zkouška nervů. Neočekávala jsem od toho bitkaření, naopak jsem čekala přesně to, co jsem dostala. Doják na konci byl jako bonus. Jedná se převážně o one-man-show Hirojuki Sanady, což je ten typ herce, u kterýho si říkáte, jaká je škoda, že je teď obsazován hlavně do vedlejších rolí bitkařských japonců, protože to je obrovské mrhání jeho talentem. Takhle krásně a citlivě vystihnout "malého velkého člověka" který netouží ani tak po slávě a už vůbec ne po krvi, ale po klidu a spokojenosti svojí rodiny, to vážně klobouk dolů. I Rie Mijazawa jako kamarádka a první láska z dětství je výborná. Zvláštně krásný, melancholický zážitek. (20.06.2017)

Nádherný lidský příběh o samurajovi, který neměl ambice stát se něčím víc, protože život jaký měl miloval. Zapomeňte na samurajské, či pseudosamurajské filmy jako byl Poslední samuraj. Už jen fakt, že v souboji za celý film zemře jeden člověk napovídá, že tento film je o něčem jiném, než o stylizovaných bitkách a nabubřelých řečech o cti. Popravdě řečeno, vnáší Soumrak trochu zmatku do toho, jak jsem doposud vnímal dobu, ve které samurajové žili. Najednou to vypadá, že to nebyly jen stroje poháněné ctí a povinností. Tedy aspoň Seibei jím rozhodně nebyl. Na zabíjení je třeba zvířecí dravost a pohrdání životem, říká hlavní hrdina. Jenže když vás těší pohled na děti, které vám rostou před očima...nějak se tyto vlastnosti vytratí. O to horší pak je, když vás pošlou do boje na život a na smrt. Pro mě osobně je Soumrak i dokumentem, který ukazuje spoustu činností, kterými se film zpravidla nezabývá. A když k tomu poučení přidám parádní herecký výkon Sanady a příběh který je drsný i něžný tak, jak jen život bývá, vychází mi z toho druhý nejlepší samurajský film, hned po Ame agaru (Samuraje nepočítám, to je zvláštní případ) Vřele doporučuji. (12.11.2011)

Mal som šťastie, že som pred zapnutím rekordéra nič o tomto filme nevedel. Nemohol som teda byť sklamaný tým, že nevidím samurajský príbeh plný súbojov a akcie. V jednoduchosti je krása. Tento chudobný úradnícky samuraj sa musí poriadne oháňať, aby sa postaral o dcéry a chorú matku. To ale neznamená, že by sa nevedel oháňať aj mečom. Lenže už nemá ani ten, pretože ním vyplatil pohreb manželky. Tak bojuje a rozdáva údery aspoň bambusovou tyčou. Netypický samurajský príbeh plynie pozvoľna, čo nie je chyba filmu, ale odlišnosti ázijského a európskeho vnímania tempa. (07.12.2009)

V prípade Súmračného Seibeia ide predovšetkým zrovna aj o to, že sa ním ústredný predstaviteľ v podaní tokijského rodáka Hirojukiho Sanadu, nielenže mimoriadne zviditeľnil, ale zároveň snáď obdržal i jednosmernú letenku - smer - Hollywood, ležiaci vo veľkomeste Los Angeles, a patriaci pod slnečný štát Kaliforniu, kde prakticky pôsobí až doteraz, čím sa v podstate zrejme (stále) jedná o najzaujímavejšieho, japonského herca, účinkujúceho v「Mekke filmu」, asi toľkoto zaujímavých informácii hneď na samý úvod... • Samozrejme, že „nikto učený z neba nespadol”, a ani on nebol toho žiadnou väčšou výnimkou, a tak musel na sebe tým pádom i poriadne popracovať, aby mohol napokon zakotviť a udomácniť sa v súčasnosti rýchlokvasiacom, filmovom priemysle, produkujúcom nespočetné množstvo najrôznejších brakov, v ktorých sa bohužiaľ už miestami objavuje i spomínaný herec, ale najskôr sa vráťme najprv na začiatok, keď tomu ešte tak našťastie vôbec nebolo, nakoľko v prvej dekáde 21. storočia, po poľutovaniahodných počinov, nie je chýru, a ani slychu, čo je vskutku veľmi dobre znamenie. • Dalo by sa povedať, že vďaka režisérovi Jódžimu Jamadovi bude už o rovný rok neskôr účinkovať i v Poslednom samurajovi, čím si ešte viac upevnil svoju pozíciu celosvetového, charakterného herca, ktorým sa stal už vo svojom naprosto prelomovom filme, ktorému sa momentálne teraz trochu intenzívnejšie venujem. • V prvom rade som túto snímku vnímal, ako One man show, ktorý ale príliš netlačil na pílu, i keď by vlastne kľudne mohol. Jedná sa o naozaj pomalejšie tempo, a to v priamej kombinácii ohľadom psychologického nastavenia hlavnej postavy, v nadväznosti na historický kontext s potenciálnymi, romantickými prvkami, ktoré sa priveľmi netlačili do popredia, čím by sa zbytočne vytvárala akási melodramatickejšia línia, aj keď podtrhujem, že nebyť obsadenia pôvabnej ženskej postavy Tomoei linumiovej v podaní Rii Mijazawovej, tak pevne verím tomu, že by konečný výsledok neobsahoval až toľko špecifických a k tomu i pozitívnych vlastností, koľko nateraz má. Skrátka, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovala, a to i napriek tomu, že nemala zatoľko hereckého priestoru, koľkože by si možno jej postava nakoniec zaslúžila, pričom v obsadení figurovalo viacero hercov, ktorí boli na tom takmer podobne. • Jednoznačne ma tiež zaujala i postava akéhosi antagonistu Zenemona Jogoa v podaní Mina Tanaku, s ktorým mimochodom viedol Seibei "Súmračný" Iguči, dlhší a kľúčový dialóg, asi vôbec najzaujímavejšia pasáž, čo sa teda konkrétne týka celej tejto snímky so samotnou pochvalou pre hudbu Isaoa Tomitu. • Nenechajte sa odradiť anglickým prekladom tohto titulu, ako The Twilight Samurai, čo môže evokovať budúcu Twilight ságu, kedy v prvej možnosti sa jedná o celkom pozoruhodné, filmové dielo, zatiaľ čo v druhých eventualitách išlo najmä o to, ako čo najviac nasrať diváka! (29.05.2023)

Ona je to vlastně taková pohádka s červenou knihovnou - Popelka naruby. Pokud se do toho člověk položí tímto způsobem, může ho film vzít jistě za srdce. Mne spíše zaujalo pár historických reálií, jako vždy jsem se podivil nad pitomostí japonského národa, který nařizuje seppuku i za špinavé oblečení v práci, a naštvalo mne, jak tvůrci naložili s koncem filmu, který opustí určitou sevřenost děje, aby překlenul zbytečně propast padesáti let. (29.09.2013)