Prohlídka (E07)

Exkluzivní šílenost. Panos Cosmatos mě po Mandy a tomto příběhu přesvědčil, že je šílenec. Nicméně stylový šílenec. Do Kabinetu kuriozit přispěl svým příběhem, který stylizuje do temných osmdesátek, přidává darkwave hudební podkres, tmavé, ale pastelově barevné filtry a k tomu vypráví psychadelický trip s nechutnostmi, jak vyšitými z filmů Johna Carpentera. První epizoda z Kabinetu kuriozit, u které jsem na konci vůbec nevěděl, jak jí ohodnotit. Nakonec jí ale nemůžu upřít fakt, že mě zaujala. (24.11.2022)

Audiovizuální žánrová slast. Pokud víte, co čekat od režiséra Mandy a Za černou duhou, přesně to tu instantně dostanete! Panos je prostě king a nemůžu se dočkat, na co se vrhne příště. Výborně obsazená, kamerově nasnímaná, hudebně provedená a celkově hypnoticky vedená epizoda - zkrátka esence toho, co bych si představoval jako highlight celé antologie. (01.12.2022)

Tohle byl ale dost jinej matroš. Koukat na tohle bylo jako sledovat něco z osmdesátek, co se znaží vypadat jako futuristický osmdesátky. A já si tenhle ujetej trip ujela. A tím nemyslím jenom vizuální a hudební stránku. To byla dokonalost. Ale i ty rozhovory v první polovině, než ten jejich jedinečný zážitek nastoupí do vlaku směr zkáza. Protože ty jsou hodně důležitý. Protože když potom začne peklo, byla jsem už tak vtažená, že jsem zbytek dílu dokoukala s rukou před pusou. Konec perfektní, přesně jak to má mít dobře napsaná povídka. Šest z pěti. Nejlepší ze všech? Skoro. (31.10.2022)

Vyzerá a znie to absolútne úžasne, za to čistá stovka. Už len to svetlo, keď si niekto zapaľuje. Pripomenie to Blade Runner, Cronenberga a stále je to dostatočne lovercraftovské. Lenže v skutočnosti je to príbeh na zhruba dvadsať minúť. Výsledkom natiahnutia na hodinu je to, že 3/4 počúvame nie príliš zaujímavé dialógy za okrúhlym stolom (s koksom a drahou whiskey) a ten zvyšok je krásne opulentný, ale nič, čo by ste nečakali, neprinesie. (14.11.2022)

Cosmatosova estetika mě baví, ač zde si ji (narozdíl třeba od Mandy) divák užije jen ve velmi omezeném rozsahu. Obsahově je to však šíleně vyprázdněné a samoúčelné. Diváka by mělo táhnout to, za jakým účelem se postavy sejdou, kým postavy jsou a dynamika mezi nimi, kdo je hostitel, co po nich chce a konečně - co že jim to chche vlastně ukázat. Konverzačně se to ale nijak zvlášť nerozjede. Pouhý nástřel toho, kým postavy jsou, nestačí. Když se všichni konečně jdou podívat na to, co jim chtěl hostitel ukázat, katarze je ohraná, slabá, neuspokojivá a celé to jaksi vyzní do prázdna. PŘÍBĚH: Partička mistrů ve svých oborech (skladatel, spisovatel, jasnovidec, vědkyně...) jsou pozváni k jakémusi sběratelovi, který je přiměje oddat se drogám a následně vkročit do místnosti s mimozenským šutrem, který se následně rozpadne, objeví se dosud hybernovaný mimozemský tvor, který jich několik zabije, někteří uniknou a setrvávajícího sběratele jaksi obalí/ovládne a pak se svým nově nabytým tělem odejde směr město. - Co já s tím ale? (06.03.2023)