Hřbitovní krysy (E02)

Samoúčelná "hororová" pohádka, která není strašidelná, vtipná ani vytříbeně vypointovaná. Peníze dlužící hrobník potřebuje splatit dluhy a tak vykopává mrtvoly z vlastního hřbitova. PŘÍBĚH: Žádné zlaté zuby ale nenachází, protože mrtvoly kradou krysy. Pod hřbitovem mají komplex chodeb, které v závěru hrobník prolejzá a nachází tam jednak nějakou obří zmutovanou krysí královnu a jednak nějaký podivný chrám, kde se nachází socha Cthulu monstra. Jedna uschlá mrtvola v modlitební póze však stále měla na krku třpytivý náhrdelník (opět připomínající hlavu Cthulu monstra z Lovecrafta) a když mu ho hrobník sejme, mrtvola obživne a začne se po něm sápat s tím, že náhdelník je její. Hrobník znovu utíká komplexem chodem, podaří se mu zavalit jak krysu, tak obživlou mrtvolu, ale nakonec sám vleze do uzavřelého hrobu, kde ho stejně sežerou krysy. Samoúčelnej sranec s ohraným, banálním a po stránce děje nekvalitně vypracovanym poučením: "Kdo se chová jako krysa - skončí jako krysa." (06.03.2023)

"Mrtvým páčí zoubky, šmejdi... krysy v hrobníkovi šmejdí." Vincenzo Natali v roce 1997 geniálně poskládal Kostku (Ernő Rubik a já zdravíme). Bohužel, v roce 2019 jsem ho proklel do desátého kolena, když jsem si kvůli němu šlápnul na hrábě. To bolelo. Tím, jak se letos prohrabal do hrobu (nemyslím filmařského), se v mých očích vrátil na výsluní. Bludiště temných a blátivých krysích tunelů pod hřbitovem, o šířce dvou třetin průměrně baculatého klaustrofobika, jsem si užíval, půlka mumie, nasraně se plazící za zlodějem, měla mé sympatie a krysička XXL byla úplně k sežrání. Čumáček jeden. Zatuchlost hrobů, husina po těle a hororový, lehce mravoučný příběh, a to i při absenci jakékoli kladné postavy, co chtít od noční výpravy na krchov víc? Pět krysích ocásků vykuckávám... (15.11.2022)

Pěkná atmosféra, Hewlett skvělý, výborné krysy...kvituji i trochu humoru. Jen mě mrzí, že je to stejně jako minulá povídka tak trochu odnikud nikam. To co najde Hewlett dole je zajímavé, ale nijak nevysvětlené a  vlastně to nemá skoro žádnou roli. Nekonec jsem dal čtyři hvězdy, ale je to hodně s odřenýma ušima. Čekal jsem víc. (03.11.2022)

Když máte rádi Hvězdnou bránu (a v tomto případě Atlantídu), tak musíte být nadšení, když se všemi oblíbený herec, co hraje Rodneye MacKaye, objeví na scéně. A co víc, celý ten děj je tu o něm. O postavě sobeckého vykradače hrobů, co pro kus zlata vleze klidně i do nory. Myš nemyš. Silně klaustrofobní, dobově povedené, atmosferické a na závěr i poměrně brutální a nečekané. (07.11.2022)

Začínám mít špatný pocit. Opět děj shazuje volba ústřední postavy (jeho přehrávání a dikce mě iritovala už ve třetí řadě Zraku). Opět je děj v první polovině zbytečně vláčný a plný nabubřelých dialogů (zbytečných). Opět “na maso” se dostaneme až v třicáté minutě (z 36 minut stopáže epizody). Tentokrát je ale epizoda o stupeň lepší. 1) je paradoxně “víc del Toro”, i když ji del Toro nerežiruje a 2) na vyšší rychlost přeřadí už v polovině a proto finále není “z nuly na 100” jako minule. (25.10.2022)