Buzíci

Popravdě jsem čekal od Bliera víc. Vadila mi ta nedějovost, vadilo mi i to, že se to nikam vlastně nevyvíjelo a ačkoli tu je potencionálně zajímavý námět a la Spring Breakers své doby, moc využit nebyl. Pár zajímavých a silných scén a částí v tom ale stejně je, osobně mě asi nejvíc zaujala ta s tou podivnou ženou, která byla po přechodu. Navíc je to celé dost zručně natočené, takže i nemalý počet scén, který je o ničem, má díky určité poetice v nich svoje kouzlo. Věřím i tomu, že ve své době to muselo být i poměrně dost odvážné, až bych se nebál sem přidat žánr erotický, jelikož tu byl skutečně velký počet sexuálních scén a snad každá byla na jiný způsob, což je aspoň dost pozoruhodné. Ale stejně to u mě na víc jak tři hvězdy není, protože mě to úplně nevtáhlo, samotné postavy mě taky moc nezaujaly a od závěru jsem čekal aspoň něco víc (chápej tragického), aby to mělo aspoň nějakou pointu, ale z tohohle konce jsem spíš měl pocit, jako by Blier stál hlavně na straně ústředních postav a jejich životní styl vnímal jako naprosto svobodný a ducha osvobozující... No, možná tak svobodný v sexualitě, jinak bych tenhle život dvou menších delikventů nevnímal jako svobodný, ale jako určitý projev ztracenosti v sobě samotném. Přesně to jsem čekal, že se u Buzíků pořádně rozehraje, ale jak už jsem psal, ono nakonec skoro k ničemu nedošlo... Je to škoda, ale doufám, že jiné Blierovy filmy mi sednou víc. Slabé 3* (03.02.2022)

Pár let po úžasném Vanishing Pointu a kultovní Bezstarostné jízdě, a desítky let před žhavou Mexickou jízdou tu byli Gérard Depardieu a Patrick Dewaere v provokativním a sexuálně otevřeném snímku, který by se dal označit za generační zpověď své doby. Buzíci neznají hranice a překračují jednu morální zásadu za druhou. Užívají si "road movie" plnou nezávazného sexu, pokřivených lidských vztahů a kriminality. Klobouk dolů před všemi herci, od Gérarda, přes Miou-Miou až po Jeanne Moreau. Francouzská kinematografie se nikdy nestyděla zobrazovat lidskou nahotu, sexualitu a kontroverzi ve své úplné kráse, ošklivosti i hloubce. "Threesome Scenes" s Brigitte Fossey ve vlaku, s Jeanne Moreau v autě a hotelovém pokoji jsou nabyty silným jiskřivým erotickým nábojem a když se člověk na snímek divá v létě, mohl by z nich být docela "hotový." Hoši si to nějakým způsobem rozdali se všemi ženami, které na své cestě potkali, takže nakonec si to mohli rozdat ještě spolu:D Jean-Claude byl stejně beztak i na muže, tak o co jde:) Mladý Depardieu je zde kurevsky charismatický a "hot as f*ck." A ty jeho vlasy...😍 Pomyslela jsem si, o té scéně ve vlaku, že bych si přála mít ňadra jako Eva Green a chtěla bych, aby mi na ně mladý Gérard sahal. 😊 (10.06.2017)

Vyhledal jsem všechny pětihvězdičkáře a odpovídající seznam hodlám předat samému hlavnímu opruzovači, Gérardovi Depardieuovi, nebo jeho kámošovi a nebo, pokud jsou už staří a nebo se na to už necítí, nechť ho předají podobným mladším, kteří by těmto filmovým nadšencům svedi ztropit nějakou tu komickou lumpárnu, aby se tak nemuseli bavit na účet někoho jiného, nýbrž na svůj vlastní. Těch srandiček jsou tu spousty, následují v rychlém sledu jedna za druhou, tak proč si nějakou z nich nevychutnat na své vlastní kůži. Na odpočinek nebo nějakou myšlenku není kdy, akce volá, hola, hola. Pozn.: Pokud má někdo o tomto filmu pochyby (jako já), doporučuji snímek Kelly Reichardtové "Wendy and Lucy" - je to také o dvou lidech (jedním z nich je pes, jak by řekl Dersu Uzala), pohybujících se sem a tam... (19.01.2018)

Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. (22.02.2010)

Syrový pohled do tváře spodiny vyvolal ve své době šok a hrůzu a následnou vlnu vášnivých odsudků. Vlnu generačně zabarvenou, která postupně pomíjela s tím, jak se námět i použitá poetika na vyšší i nižší úrovni stávala postupně stále samozřejmější samozřejmostí bohužel nejen v hraném filmu. Hrubnutí mravu a nepřímé přibližování patologie ovšem tehdy plnily roli katarzního katalyzátoru a nabídly řadu skvělých hereckých příležitostí jak pro protagonisty, tak i role vedlejšího významu. Vedle řady skvělých nastupujících umělců (Huppertová, Fosseyová, Depardieu, Dewaere) se tu uplatnila v zenitu svého ženství i Jeanne Moreau. Adorace idyly je stejně nepřirozená jako adorace bahna; skutečný, namnoze "šedý" život je někde mezi tím. Toto skutečné poselství filmu dnes musíme ze známých důvodů jen postupně a nejvýš klopotně rekonstruovat, objevovat a vyjevovat. Naše současnost i my sami to potřebujeme. (12.03.2008)