Balada o siedmich obesených
The Ballad on the Seven Hanged
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Tibor VichtaKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Emília Vášáryová, Ivan Mistrík, Milan Kiš, Zdena Grúberová, Viliam Polónyi, Karol Spišák, Igor Čilík, Ľudovít Greššo, Naďa Hejná, Zlatomír Vacek, Hana Kováčiková, Július Vašek, Jozef Šándor (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů zesnulého režiséra Martina Hollého je adaptace povídky Leonida Andrejeva. Režisér v něm pod vlivem Alaina Robbe-Grilleta používá nové výrazové prostředky. Děj filmu se odehrává v Rusku po revoluci v roce 1905. Tajná policie odhalí připravovaný atentát na ministra, zatkne pět anarchistů a odsoudí je na smrt. Intelektuálové Verner, Golovin, Kaširin, Táňa a Musia čekají spolu s dvěma vrahy na popravu. Ve vzpomínkách se odsouzenci vracejí ke svým životům, které brzy skončí. Poznáváme tak jejich pocity a touhy, jejich postoje k otázkám života a smrti. Film získal v zahraničí několik ocenění, ale doma se, po ostrých protestech ze Sovětského svazu, ocitnul na dvacet let v trezoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (70)
...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! ()
Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. ()
Reportáž psaná na oprátce na ruský způsob podaná z pohledu pěti politických a dvou kriminálních delikventů odsouzených k nejvyššímu trestu. Výjimečně silná látka a výborné herecké obsazení. Poslední dny a hodiny před popravou, poslední slova a poslední loučení. Snad jen poněkud divadelní režie to lehce potápí do čtyřhvězdičkového hodnocení. Člověk se přímo sugestivně dostane do prostředí carského Ruska i s jeho pojetím spravedlnosti. Celkový dojem: 85 %. ()
Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou. Působivou obrazovou formou, bez takzvaného poetického oparu, s jasným důrazem na silnou melodii Liškovu, natočený film o strachu, bolestech duše, o tom, že lidský život, třebaže nedokončený, má smysl, je-li uskutečňován svobodně. Tím, že jej tehdy, v době nanejvýš příznačné pro tento nevyslyšený apel, novodobí uzurpátoři svobody zapověděli, odsoudili se de facto k trestu nejvyššímu – k usvědčení sebe sama. ()
Nemohu říci jinak než úžasné! Slovenská tvorba nám dokáže odhalit překrásné skvosty své pokladnice, o kterých člověk neměl ani tušení. Liška opět exceluje svou neuvěřitelnou hudbou v tomto jedinečném psychogickém filmu o vině a trestu. Přesto, že je každý z filmů dobově i žánrově z jiného soudku, jak říká mchnk, cítím i já lehký nádech Markéty Lazarové. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (7)
- Martin Hollý ml. bol práve v Tatrách a nakrúcal snímku Medená veža (1970), keď sa dozvedel, že jeho Balada o siedmich obesených zvíťazila na Festivale televíznych filmov v Hollywoode. Barmanka už chystala oslavu, on si to radšej overil telefonátom do Prahy. Riaditeľ televízie mu správu potvrdil, Ale povedal, že vie, že Balada naozaj vyhrala, ale nesmie sa o tom hovoriť. (Raccoon.city)
- Ve scéně, v níž vedou odsouzence k šibenici, jsou lana s oprátkami volně přehozena přes břevno a konce lan jsou někde na zemi. Při záběru na visící těla již žádná lana vidět nejsou. (Babinicz)
- Tehdy čerstvě vdaná Emília Vašáryová jedinkrát porušila své pravidlo nevysvlékat se před kamerou, a to právě v tomto filmu a pouze díky silnému motivu scény. Přemluvil ji režisér. (hippyman)
Reklama