Ikarův pád

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

Reziser Frantisek Filip /kultovy serial Chalupari/ natocil skutocne silny, posobiovy film o neduhu, akym alkoholizmus bez debaty je. Ono v 70. rokoch uz naplno uradovala normalizacia, a ta zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, umenie, kultura, rozhlas, televizia, noviny/. Tento normalizacny film je vsak krasnym dokazom toho, ze nezabudnutelne kulty vznikali aj za hlbokej normalizacie. Hlavnej roly sa chytil Vladimir Mensik /Happy End, Spalovac Mrtvol/, prakticky cely film stoji a pada na nom. Mensik dokazal svoje herecke kvality uz skor v komediach ako Slameny Klobouk, ale tuna dokazal, ze zahra aj charakterovu rolu. Film ma perfektny dej, vyborne dialogy, a genialnu reziu pana Filipa. Film, ktory by mal poznat kazdy znalec ceskoslovenskej kinematografie /ako pise moj oblubeny uzivatel menom mchnk/ uz len preto, aka plejada hercov tu hra : Hanzlik /Romance pro kridlovku/, dalej Cestmir Randa /Kladivo na Carodejnice/ no a pochopitelne aj Jana Hlavacova a pani Janzurova /Svetaci/. 94 % (13.01.2015)

Smutný příběh o alkoholikovi, kterému se pomalu rozpadá vše důležité. Výborný výlet do duše člověka a jeho vývoje závislosti na alkoholu. Herecký výkon Vladimíra Menšíka je neuvěřitelný a s nadsázkou se dá říct, že si zde zahrál sám sebe. Někde jsem jednou četl, že kdyby se Menšík nenarodil v Čechách, ale v Americe byl by ověnčen Oscary a myslím, že to přesně vystihuje jaký byl Menšík herec par excellance. Každý pohyb, každé gesto, které udělá mu uvěříte. Určitě jeden z nejlepších filmů, který natočil legenda české televizní tvorby František Filip. (12.09.2007)

Tenhle film mě nutí držet se za hlavu a bědovat nad tím, proč jenom PROČ(!) už Češi nejsou schopní točit podobně kvalitní, psychologicky hutné a hlubokomyslné filmy. Nemluvě o tom, že tento film dále nabízí mnoho dalšího včetně výborného scénáře (přímo ukázka krásy češtiny!), skvělých herecký výkonů (především samozřejmě Menšík, dále Hanzlík...) a velmi sugestivního klavírního motivu, který utkví v paměti. Tématika závislosti na alkoholu, která je schopná rozvrátit rodinu, je navíc aktuální dodnes. A i v tom tkví síla tohoto filmu. Když už vážná tématika, tak taková, která je podaná realisticky a přirozeně a se kterou se diváci třeba i dokážou ztotožnit. Za mě jde rozhodně o jeden z nejlepších filmů (dost možná i vůbec nejlepší), který jsem v rámci české kinematografie do teď viděla. ~(4,5★)~ (11.12.2019)

Mně teda ani nepřipadalo, že by hlavní postava měla nějaký extra velký problémy s chlastem. Jako sice chlastal, ale zvládal chodit do práce a celkem normálně fungovat. Menšík a vlastně snad všichni herci to zahráli fakt výborně. Jenom mi tak nějak nesedělo, že třicátníci Hanzlík a Rázlová hrajou nějaký skoro puberťáky, který se strašně bojej, co jako budou řikat rodiče, až jim ukážou, s kym si hrajou na doktora. Film má tady hodnocení 92%, takže jsem měl velký očekávání a to se nenaplnilo. Podle mě to zase takovej zázrak nebyl. Prostě dobrý televizní drama bez nějakejch větších ambicí. (11.09.2011)