Opus pána Hollanda

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)

Film stojí na kvalitním hereckém výkonu Richarda Dreyfusse hrajícího cynického středoškolského učitele hudby. Rovněž režisér Stephen Herek prokazuje dobrý cit pro film. Jenže pořádně nevím, kam film zařadit a nevzpomenu si ani pořádně o čem to bylo. Je to s jistotou film, který se vidět dá, ale co ta natahovaná, hrůzostrašná stopáž trvající cca 140 minut?! Velkofilm to není, abych nad tím trůnil takovou dobu a sází se hlavně na dialogy a na dobré herce. Nejsem příznivcem natahovaných dramat. Konfrontace moudrého učitele s nevděčnými žáky, to už je ve filmu k vidění celkem často. Pro mě tedy zbývá jediné, a sice učitelské prostředí nebrat a Dreyfusse taky nemusím, jen kdyby byl poblíž Closeau. Jenže to se jeví dost nepravděpodobně, stejně jako tenhle film. 40% (10.06.2012)

Trošku idealizované pojetí vztahu k hudbě. Někomu se nedaří, skvělý učitel žákyni poradí, aby hudba cítila, zavřela oči a ono všechno příjde samo. Nakonec si dokonce guvernérka státu zahraje ve školním orchestru jedinou skladbu pana Hollanda. Mimochodem, jestli je tato skladba vrcholem jeho tvorby, tak jsme zas tak o moc nepřišli, tím, že byl odstaven od notového papíru. Jeden černoch necítí rytmus, po pár hodinách šlapání na nohy a poslouchání moderní hudby je to najednou tady. Každý , kdo má alespoň nějaký vztah k hudbě, musí věděť, že tak to prostě není. A u tohoto filmu se tak akoráť mohou utěšovat ti, kteří neuspěli. Ale utěšování to je moc hezké. (24.09.2004)

Musím se přiznat, že předloni jsem ještě o existenci tohoto filmu nevěděl. První shlédnutí mne pořádně zaujalo a když jsem později viděl film podruhé, dostal se až do mé Top10. Je o celoživotním vývoji hlavní postavy a především o tom, že vnímání hudby hodně často může ovlivnit životy lidí a také jejich morální a životní hodnoty. Hlavní představitel (vynikající Richard Dreyfuss) se na to předávat tuto moudrost svým žákům, "dal" zpočátku neúmyslně - učení hudby jako jeho "bokovka" pro uživení rodiny se ale průběhem času stala jeho celoživotním posláním. Do filmu jsou zajímavým způsobem zakomponovány historické milníky té doby a jejich vliv na životy všech představitelů. Mnoho scén z tohoto filmu se mi hluboko zarylo do paměti. Namátkou jen : "Hraj západ slunce" , osobní přednes Lennonovy písně "Beautiful Boy" svému synovi, či rozloučení abiturientů se svým profesorem. Škoda, že za tento film Dreyfuss tu zlatou sošku tehdy nedostal ... (22.02.2017)

Nie je vela filmov, ktore mi po pozreti utkveli v hlave aj na niekolko rokov a to som ich fakt nevidel casto a presne tento patri medzi ne. Vdaka MGM som si opät mohol pozriet po rokoch jeho reprizu a zazitok bol rovnaky, ak nie este silnejsi. Skvely vykon Richarda Dreyfussa udrzal film na vysokej latke, ale kedze cely film sa toci okolo hudby, vyucovania hudby v skole asi pocas 40-tich rokoch zivota a rodinnych problemov by mohla byt pre obycejneho divaka, nezasväteneho do hudby chvilami nudny. Ja som sa nenudil ani chvilku a tento film som si pozrel spolu s uzivatelkou Madison a bola rovnako nadsena ako ja... 24.08.2009 _________ Richard Dreyfuss - (Glenn Holland) +++ Glenne Headly - (Iris Holland) +++ Jay Thomas - (Bill Meister) +++ Olympia Dukakis - (Riaditelka Jacobsová) +++ William H. Macy - (Zástupca riaditelky Wolters) +++ Alicia Witt - (Mladá Gertrude Lang) +++ Terrence Howard - (Louis Russ) +++ Joanna Gleason - (Dospelá Gertrude) +++ (19.07.2007)