Opus pána Hollanda

Konvenčný hollywoodsky film o človeku, ktorý proti klasickým americkým spoločenským konvenciám, respektíve predstavám o správnosti, bojoval. Opus pána Hollanda však dokáže presvedčiť o správnosti zvolenej formy, pretože Holland v podaní typologicky presne zvoleného Richarda Dreyfussa je uveriteľná postava. Samozrejme v mantineloch prístupného filmu, nejaké výraznejšie náznaky sexuálnej žiadostivosti k mladej študentke tu nezaznamenávame, ale vieme si predstaviť, čo by prežívala pri takom pokušení reálna postava. Lenže toto je životopis o obyčajnom človeku, ukazujúci nám, že práve takýto ľudia nám dokážu dať do života najviac a často krát to bývajú popri rodičoch aj učitelia. Je záhadou, prečo nebol do tejto vďačnej úlohy obsadený v tom čase veľmi v kurze Robin Williams, každopádne toto je Dreyfussov film a správnosť tohto rozhodnutia je myslím doložená aj vo fakte, že nikdy nepochybujeme o jeho veku v priebehu 30 rokov, herec sa s touto nástrahou vyrovnal dokonale. A nemá to až tak veľa spoločné s prácou maskérov, ako by sa zdalo. (06.12.2016)

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). (28.07.2003)

Film stojí na kvalitním hereckém výkonu Richarda Dreyfusse hrajícího cynického středoškolského učitele hudby. Rovněž režisér Stephen Herek prokazuje dobrý cit pro film. Jenže pořádně nevím, kam film zařadit a nevzpomenu si ani pořádně o čem to bylo. Je to s jistotou film, který se vidět dá, ale co ta natahovaná, hrůzostrašná stopáž trvající cca 140 minut?! Velkofilm to není, abych nad tím trůnil takovou dobu a sází se hlavně na dialogy a na dobré herce. Nejsem příznivcem natahovaných dramat. Konfrontace moudrého učitele s nevděčnými žáky, to už je ve filmu k vidění celkem často. Pro mě tedy zbývá jediné, a sice učitelské prostředí nebrat a Dreyfusse taky nemusím, jen kdyby byl poblíž Closeau. Jenže to se jeví dost nepravděpodobně, stejně jako tenhle film. 40% (10.06.2012)

Sice je to především zásluha skvělého Richarda Dreyfusse, ale i tak je Opus Pana Hollanda nejlepším filmem Stephena Hereka. Navzdory silně nadprůměrné stopáži není ani na chvilku nudný, což je u životní story jednoho středoškolského učitele hudby docela výkon:) Ale nebojte se, nebudu si z tohohle jemného filmu dělat legraci, na to ho mám moc rád...což se sice s tou legrací nevylučuje, ale...;) A abych nezapomněl, původní hudba zde přítomná dílem Michaela Kamena jest a památce jeho každým svým taktem čest dělá. 80% (04.03.2004)