Kam orli nelietajú

Filmy s tématikou 2 sv. vojny nám prerozprávali už množstvo príbehov o hrdinských činoch spojeneckých vojakov. Stalo sa to už dosť dlhodobým stereotypom, avšak pri tomto filme už od začiatku budete vedieť, že to nebude len taká obyčajná "streľba do bezbranných cieľov", ale kvalitný zážitok pre nenáročného diváka. Toto dielo zaraďujem k tým najlepším filmom o druhej svetovej vojne, ktoré vám určite nepokazí chuť. Nemôže prekonať také trháky, ako je napr. Zachráňte vojaka Ryana, ale ponúka iný pohľad na spracovanie nedramatického žánru. Je to niečo na spôsob skvelej video-hry Return to Castle Wolfenstain. Príbeh je veľmi atraktívny, pretože sa ocitneme v zasnežených horách nemeckého zámku Schloss Adler. Tam sa vydá skupina agentov, ktorí musia potajomky vtrhnúť do areálu a zachrániť amerického generála. Možno takýto dej majú stovky iných snímok. Áno, majú. Ale takú dokonalú špionážnu zápletku určite nie. Takto by mal podľa mňa vyzerať akčný film. (04.01.2013)

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Takhle si představuju špionážně-vojenský-akční film. Ačkoliv trvá dvě a půl hodiny, uteče to jako voda, protože se pořád něco děje. Kdo zabil prvního z výsadku a proč? Kdo je zrádce? Co ta tajemná žena? Divák si neustále klade otázky a ani si nemá čas všimnout zde pro mne skutečně podružných detailů jako nekonečné zásobníky, kulaté dveře z jedné strany, ale hranaté z druhé, neustálé zásoby výbušnin, žádné škrábnutí statečných hrdinů... Nebo jo, všimne, ale v rámci žánru a fandění hrdinům ledacos odpustí. Protože jednotlivé miniscény jsou napínavé samy o sobě - tohle klidně mohla být divadelní hra, jak přesně jsou členěné jednotlivé scény - a dohromady dávají srozumitelný a jasný celek. Navíc zde hraje i zimní příroda - hory v úvodu, samotné orlí hnízdo, až hororové cesty lanovkou, zvláště v noci, kamera kouzlí i na samotném hradu a dodává velký kus atmosféry. Pravda, snad jen Richard Burton už mi přijde trošku odulý a postarší na tuto roli, ale sám si z toho v jedné replice dělá legraci. (05.07.2017)

Keď niekto vedľa seba postaví Richarda Burtona a Clinta Eastwooda kosiacich náckov po stovkách, ten film proste musí byť skvelý. Keby sa ešte trochu popracovalo na charakteroch a ubralo na "videohernosti" (vážne žiadna podľa tohto filmu nevznikla?) mohlo to byť dokonalé. Záverečná takmer hodinová akčná scéna je aj po rokoch cool 9/10 P.S. teším sa na soundtrack, vo filme znel parádne (03.02.2017)

Ultimátně nadčasový válečný akčňák, jemuž se dá vytknout absence němčiny a nadnesený bojový skill hlavní dvojice, které nikdy nedojdou náboje ani dynamit, avšak takhle inscenačně strhující a prďáckými dějovými zvraty našlapaný průsečík hned několika populárních žánrů je naprosto ojedinělý a nádherný. Jak film plyne, nikdy nestihne nudit, jelikož systematicky přesouvá pozornost mezi jednotlivými nikoli dějovými, ale spíše předpokládanými liniemi výpravy - počítá se s tím, že divák si vytváří hned od úvodního seznámení s misí očekávání, podle nichž se snímek "musí" vyvíjet. Film tenhle předpoklad v průběhu sice naplňuje, ale promyšlenou distribucí informací ho zároveň zpochybňuje a přináší otazníky, které vedou k neodhadnutelnému vývoji identit a vedle epických akčních sekvencí se buduje paralelně špionážní příběh, jenž následně zcela obrací motivace postav a jejich účasti ve válečném podniku, v nějž se závěr snímku opět překlápí. Scénář je tak promyšlený, že řada scén z první poloviny začne dávat smysl až po klíčovém odhalení, čímž se dotváří inteligentní využití špionážních tradic, které procházely celým filmem, jenže zpočátku v podstatě neviditelně, formujíce divákovu vnucovanou představu o podobě fabule, posléze velmi explicitně (skvělá scéna u krbu) a nakonec jako dozvuk v akčním závěru, kdy musí hrdinové s nabytými informacemi prchnout z nepřátelského území. ___ A kdyby někomu nestačilo natolik rafinované vyprávění, může se spolehnout ještě na vynikající herce a prvotřídní režii, která servíruje jeden nápaditý roller-coaster za druhým (s vrcholem v podobě legendární adrenalinové scény na lanovkách). Jeden z nejdůležitějších inspiračních zdrojů seriózní filmové akce, který až na pár trochu úsměvných momentů nezestárnul ani o minutku... 95% (20.02.2019)