Chlapci z Brazílie

Prověřený režisér, předloha slavného spisovatele, velká herecká jména, hudba od Pana Skladatele. To zní výborně, že? Jenže od doby vzniku filmu uplynula spousta let, a ve své době nepochybně šokující téma možností klonování lidí už není po Dolly a výzkumech kmenových buněk atd. dostatečně nosné pro pořádný thriller. Nemluvě o tom, že ve filmu opakované "dneska už náckové nikoho nezajímají" je po dalších víc jak třiceti letech ještě pravdivější než tenkrát. Možná až příliš... Nicméně k věci - je to hlavně zásluha herců a režiséra, že přednáška vedená Bruno Ganzem je spolu s němou flashbackovou sekvencí z opuštěné laboratoře nejlepší z celého filmu, a ve své působivosti se blíží třeba takové klasice jako je Dotek Medúzy. Z dnešního pohledu působí řada ostatních scén chabě, přehnaně pateticky nebo přímo směšně - viz třeba Peckovo opakované propagandistické hřímání (BTW podstatně víc než Mengeleho připomíná přímo Hitlera), útok dobrmanů nebo třeba ruční práce na fašounském plese. Sedmdesátiletý Laurence Olivier působí velice sešle (aby také ne, po všech těch zdravotních problémech, kterými si ke stáru prošel), a pro jeho roli je to jen dobře - bohužel o to méně uvěřitelné je fyzicky náročné rozuzlení v Pennsylvánii. Celkově mám dojem, že na papíře to celé muselo působit lépe, a třeba u takové scény na přehradě jsem úplně slyšel šustit stránky. Poslední záběr jsem "viděl" předem, protože Jeremy Black jednak od první scénky působil jako (výtečně) odpudivý rádobynadřazený hajzlík, a druhak přesně takovéhle završení přece má "každý správný" thriller ze sedmdesátek. Takže OK, nebylo to špatné, ale nemám důvod se dívat znovu. Nicméně děkuji, že jsem si mohl opravit svůj historický omyl o barvě očí vůdce "tisíceleté" při maximálně extenzivním výkladu dvanáct let trvající říše;) Takže ode mě 70%. A na závěr, drazí soukmenovci, kvízová otázka - "Doplňte logickou řadu: Ein Volk, ein Reich, ...". V případě jiné odpovědi než "einmal" běžte na pívo a na Spartu a neotravujte na internetu, OK? A ano, můžete si postěžovat strejdovi Adenoidovi Vandasovi, že si z vás negromilci dělají srandu;) White flower vespolek, odchod. (13.09.2011)

Pomalejší a dost znepokojující snímek, který ukazuje Gregoryho Pecka (konečně!) v záporné roli, která mu sedne velmi dobře. Proti němu stojí Laurence Olivier a tyto dvě jména sami o sobě znamenají kvalitu, která je v celém filmu patrná. Příběh týká snahy několika bývalých Říšských vysokých důstojníků, obdivovatelů odkazu a osobnosti Adolfa Hitlera, přivést na svět nástupce svého velkého Führera. V tom jim má pomoc Dr. Mengel, který po několika letech konečně očekává výsledky svého mnoho let plánovaného a připravovaného znovu nalezení vůdce. Dr. Mengel v poddání Gregoryho Pecka je opravdu skvělou ukázkou, jak by měl vypadat nacistický vědec, který věří v "nalezení" druhého vůdce. Délka filmu není vůbec na škodu a Franklin J. Shaffner se může ve slabších pasážích spolehnout na skvělé hlavní duo, které hraje naprosto skvěle. (04.12.2007)

O tento film bych asi jen tak nezavadila, ale opět, musela jsem ho zhlédnout kvůli škole. Není to moje první "komedie" (chcete-li odlehčenější film) o druhé světové a věcech okolo, není to ani první film, který by si s realitou takto pohrával. Věděla jsem, že to nebude vážný film o holocaustu apod., ale detailnější představu jsem neměla. Každopádně má zajímavý námět a zpracování scénáře, myšlenka s klony Hitlerů je skvělá. Gregory Peck je stále fešákem, Laurence Olivier je také fajn. Stopáž dvě hodiny je na mě většinou moc a ani tady film nedokázal úplně držet mou pozornost a místy mě nudil, takže "jen" 70 procent. (04.06.2012)

Ačkoliv je film silně obsazený a má zajímavý námět, nesplňuje má očekávání. Příběh se totiž rozehrává do gigantického dramatu, aby nakonec skončil krátkou scénou v jakémsi zapádákově. Taé moc nemusím ono anglické napodobování německého přízvuku. Buď měli nácci mluvit normálně a nebo německy, jejich "Ja Herr Mengele, I´ll do it" mi prostě přijde trapné. Co mi vška přišlo mistrné, byla výprava. Vídeň je skutečně Vídeň atd. žádné papudeklové či pražské šizení. (14.04.2009)

Konečně jsem padl na adaptaci Levinova literárního řádění, o které můžu prohlásit, že je košer téměř ve všech ohledech! Hoši z Brazílie mají v zásadě čtyři devizy, kvůli nimž stojí za to se neupejpat a bezpodmínečně si je, nejlépe ihned, sehnat, pustit, vychutnat. Zde je jejich výčet: 1.) Lišácky obsazené role (geniální dvojkombinace Peck - Dr. Mengele; Olivier - lovec nacistů), které si patřičně užívají nejen oba zmínění. 2.) Zachování Irova sarkasmu, nadhledu a satiry v plné míře (!). 3.) Perfektní Goldsmithova hudba (není tomu tak dávno, co k mé nezměrné radosti, vyšla v kompletní a remasterované podobě). 4.) Nadčasové téma. Za jediný markantní mínus počítám fakt, že Schaffner se nepokouší o žádné velké umění a stařecky lpí na léty prověřených (a provařených) postupech, které možná fungují, ale zbytečně brání filmu v rozletu. Momentů, které z vykolíkovaného konceptu vybočují, je jako šafránu a bohužel se snadno ztrácejí v okolním "plevelu" (příkladem budiž skvěle sestříhaná Mengelova revize bývalé laboratoře). Asi mi nezbývá, než se utěšovat vědomím, že vůbec existují, srazit podpatky do latě a radovat se z dobrého. A toho vskutku není málo! (07.11.2008)