Votrelec 2

James Cameron urobil z komorného sci-fi hororu veľkolepé militaristické nahláškované pokračovanie a tým aj právom kultovú klasiku osemdesiatych rokov. No rozhodne sa nejedná o nejaký dynamický akčný film, ale pomaly gradujúci dva a pol hodinový snímok s parádnou tématikou a tak tu už nečelí skupina bezbranných ľudí jednému netvorovi, ako to bolo v pôvodnom filme a vlastne aj väčšine podobných, ale plne vyzbrojené špeciálne komando množstvu nepriateľov a navyše v nadmieru atraktívnom prostredí koloniálnej základne. Ale ako som spomínal, film na to ide pekne pomaly, no neškodí mu to, priestor dostane Ripleyová, ktorá sa musí zmieriť s tým, že prespala mnohé roky a tak sa už všetko zmenilo, jej stretnutia s byrokratmi, samozrejme aj celá vojenská jednotka zložená s množstva výborných výrazných postáv a príchod na planétu so zisťovaním všetkého dôležitého, v tomto ohľade si na scenár a ani nič ostatné rozhodne nemôžem sťažovať, pozerá sa na to veľmi dobre. Skôr je čiastočným sklamaním druhá polovica, kedy sa to už rozbehne a síce ponúka stále plno kladov a o nude tu nemôže byť ani reči, ale ten potenciál bol predsa len väčší. Problém je, že samotní votrelci tu prakticky ani nepredstavujú väčšiu hrozbu, síce sa o nich stále rozpráva, ale ak si odmyslím tie dve väčšie vyvražďovacie sekvencie, tak sa držia stále v úzadí a hlavní hrdinovia sú takmer bez problémov. Chýba tu ten pocit neustáleho ohrozenia, aký bol vo všetkých ostatných dieloch, tu je tých nečakaných útokov príliš málo. Takže akcia je síce perfektne natočená, veľmi dobre technicky zvládnutá, pričom je radosť pozerať na všetky tie zbrane a jednotku v akcii, kľudne aj len pri prehľadávaní, ale inak jej zase tak moc nie je a hlavne je moc nevyrovnaná. Sú tu dve veľké akcie, pri ktorých útočí príliš mnoho votrelcov a umrie mnoho ľudí a potom viacero takých doplnkových, takmer bez strát. Tie väčšie akcie ma bavili skôr až v poslednej fáze, kedy sú už postavy na úteku, tu sa nájde pár dobrých momentov, ako príchod transportéra pri prvej alebo naháňačka v chodbách pri druhej, skôr ma bavili tie menšie ako naháňačka s facehuggerom v laboratóriu alebo likvidácia dvojčlennej posádky lode. A finále zase poteší perfektne rozpohybovanou votrelčou kráľovnou, inak sa mi tu votrelci často v pohyboch moc nepáčili, prípadalo mi to až moc ľudské. Ako som spomínal, obsadeniu tu skutočne nemôžem mať výhrad, Sigourney Weaver by tu síce kľudne nemusela byť, možno by to filmu prospelo, keby sa venoval len novým hrdinom, ktorí o votrelcovi nevedia vôbec nič, ale rešpektujem to, no a vojenská jednotka je perfektná, hlavne trio Michael Biehn, Bil Paxton a Jenette Goldstein ako vojačka Vasquezová. Ale veľkým plusom sú aj charizmatický Lance Henriksen, bojazlivý nový veliteľ alebo opäť muž s vlastnými záujmami, ktorý všetko ohrozuje. Režijne je to dokonalá práca, James Cameron to už nemohol natočiť lepšie, perfektný vizuál, skvelá atmosféra, všetky tie interiéry, zbrane a vozidlá, toto je radosť pozerať. Takže na plné hodnotenie to u mňa síce nie je, na to by som potreboval trochu inak prevedenú druhú polovicu, ale ten kultový status tomu neupriem, aj pre mňa je to klasika, ktorú som od útleho detstva videl mnohokrát. 80% (17.07.2011) (menej) (viac)

Cameronovi "Vetřelci" dodnes zůstávají zcela ojedinělým projektem. Ne z hlediska konceptu vytvořit pokračování úspěšného titulu, které bude stylově zcela odlišné, ale coby mainstreamový blockbuster a akční hit sezóny cílený na co nejširší publikum, jenž jako ústřední motivy vyprávění staví mateřství a genderové role. Jediný další titul, který tato témata pojímá v podobné šíři, je Tarantinova óda na mateřství a ženské bojovnice "Kill Bill", ale ta je stejně jako ostatní snímky autora určená výrazně užšímu a vytříbenějšímu publiku. Výjimečnost „Vetřelců“ spočívá v tom, že na rozdíl od jiných titulů, kde v hlavních rolích vystupují aktivně jednající ženy, zdejší hrdinka si zcela uchovává veškeré ženské atributy a není při tom vůbec objektivizována či sexualizována. V tom se zásadně liší od často vzpomínaných akčních hrdinek jako Wonder Woman či Xena, jež bývají dnes uznávány jako milníky v emancipaci ženských postav v popkultuře, ale svou sílu a zdánlivou nespoutanost vykupují tím, že jsou uzpůsobeny tradičně podmaňujícímu voyeuristickému pohledu. Ellen Ripley ční dokonce i ve filmografii Jamese Camerona, jenž ve všech svých filmech upřednostňoval silné ženské postavy, neboť se nenechává zastínit muži (jako postavy v "Pravdivých lžích" či "Avataru") ani není definována svými emocemi (viz "Propast" či "Titanic"). Také není stigmatizovaná absencí penisu jako Sarah Connorová z obou "Terminátorů", která v prvním díle je typická dáma v nesnázích, aby se posléze ve dvojce ze strachu z přicházející hrozby transformovala do androgynní bytosti, jež se zoufale snaží být silnější než muži, čímž se ale jen vzdaluje svému synovi (principielně lze děj "T2" shrnout jako boj za mateřskou podstatu Sarah Connorové, která chce mermomocí svému synovi nahradit otce, až on nevyhnutelně jako začne vzhlížet k terminátorovi, jemuž se Sarah, na rozdíl od ostatních mužů, s nimiž předtím byla, již nemůže vyrovnat; závěrečná oběť terminátora tak není pouze zárukou lepší budoucnosti lidstva, ale také navrácením ztraceného ráje mateřského objetí). Cameron ve "Vetřelcích" navazuje na princip genderové profilace hrdinky z prvního "Vetřelce", ale ještě ho více upřednostnil, aby zdůraznil podstatu postavy. Také tentokrát se Ripley ocitá uprostřed tradiční patriarchálního světa, jehož principy jsou ještě zdůrazněny tím, že namísto kariérní hierarchie posádky nákladní lodi je vržena do tvrdě machistické společnosti mariňáků. Jistě, i v tomto kolektivu najdeme ženy, ale příznačně jsou buďto upozaděny v pasivních či přímo pečovatelských pozicích jako pilotka Colette Ferro a zdravotnice Cynthia Dietrich nebo se jako Jenette Vasquez musí o své místo v kolektivu hlásit stylem Sarah Connor, tedy že budou mužnější než muži. Zákonitě je Ripley upozaděna hlučnými a egocentrickými vojáky, vůči jejichž suverenitě a skotáctví vyznívá až jako hysterická matka peskující neposlušná děcka, u nich nemá žádnou autoritu. Ale podobně jako v prvním filmu série, i tentokrát se pravá podstata a síla Ripley odhaluje právě v kontrastu vůči ostatním figurám, když ty začnou odpadávat. Ripley přebírá iniciativu a ukazuje svou rozvahu a racionalitu (oproti zkratovité Vasquez), aktivně řeší nastalé problémy (na rozdíl od panického plukovníka Gormana) a především je člověkem činů (a ne jen siláckých řečí jako Hudson). V momentě, kdy jsou odstraněny všechny mužské postavy (Bishop je coby android jakoby ekvivalentem gaye, tedy přítele a pomocníka ženské postavy), plně vykrystalizuje odklon snímku od tradičních genderových norem. Ripley se neupíná k nějakému muži (naopak Hicks se upíná k ní) a tak i vyprávění směřuje k ustanovení nikoli heterosexuálního páru, nýbrž páru matka-dcera. Při tom ale matka není vnímaná jako pečovatelka, tedy z podstaty pasivní ideál mramorizovaný v 50. letech, nýbrž coby ochranitelka a tedy i aktivní figura. Finální konfrontace Ripley a vetřelčí královny je pak soubojem dvou matek, potažmo skrze postavu Newt, o niž se doslova přetahují, nabývá podobu střetu milující matky a zlé macechy - viz ikonická fráze „Get away from her, you bitch!“ (10.06.2012) (menej) (viac)