Jeden život

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton. (08.02.2024)

Klasický životopisný film, který je ale velmi srdceryvný a poctivě natočený. Herecké výkony snad nemusím komentovat. A už vůbec ne pana Hopkinse. To je prostě a jednoduše pan herec. Ale to snad všichni víme. Upřímně moc na tyhle životopisy nejsem, ale tady mi to sedlo. Možná právě skrz pana Hopkinse kterého mám nesmírně rád. O panu Wintonovi jsem věděl pramálo a jsem moc rád že jsem mohl načerpat informace skrz velké plátno a tuhle hereckou legendu. Věřím že na tenhle kousek jen tak nezapomenu i když pro mě osobně se nejedná o žádný trhák. Ale o příjemnou poctivou životopisnou rutinu které nechybí duše a srdce. 8/10 (19.02.2024)

Tenhle historický film si opravdu zaslouží plný počet. Obrovská pocta panu Wintonovi a úžasné obsazení. Pan Hopkins má u mě obrovský respekt a spousta dalších lidí, co zde hrálo včetně dětí si zaslouží velkou pochvalu. Prakticky více jak půlka lidí v kině probrečela. Já tenhle film nejdříve viděl se školou a nakonec jsem si řekl, že musím tento příběh vidět znovu. (09.02.2024)

O zfilmovaném příběhu Nicholase Wintona se dá říct především to, že už ho konečně máme za sebou. Nebylo pochyb, že bude zfilmován, bylo úplně jasné jak bude vypadat a všichni kdo film viděli, věděli předem jak/že se jim bude líbit. Ono totiž náměty o zapálených JEDINCÍCH, bezelstně zachraňující DĚTI před HOLOCAUSTEM se na zemi ležet logicky nenechávají. One Life splňuje takřka ve všem očekávání. Jedinou nadstavbou je očima odbočující Hopkins, jehož dilema jak naložit s dědictvím svých činů se projevuje v neustálém stařeckém těkání a mezislovnými berličkami, díky čemuž jeho postava působí životně. Ale obecně já nevim, ve světě vracejícím se k tradici etnických pogromů je samozřejmě pohodlnější hýčkat si představy o dobrých individuálech, kteří se v něm postaví na správnou stranu, abychom my nemuseli dělat nic, ale v současné době už je trochu irelevantní zbožně vzhlížet k těm, kteří se vzdorovali kdysi útlaku, když bychom měli spíš začít řešit, zdali se každý z nás na individuální rovině onou součástí útlaku nestáváme. Dnes totiž nežijeme ve světě Nicholase Wintona, ale ve světě The Zone of Interest. (01.05.2024)

U snímků, jako je Jeden život, se často těžko od hodnocení odděluje důležitost vyprávěného tématu od umění ho správně vyprávět. Tady s tím ale nemám příliš problém. Snímek necílí na první dobrou, představuje věci komplexně, a když udeří na emocionální noty vší silou, je to zasloužené. Navíc když je postava Anthonyho Hopkinse konfrontována s mučivou pravdou o osudu lidí, které se mu nepodařilo zachránit, nepouští se do srdceryvného sebelítostného monologu, nesnaží se lacině zapůsobit na diváka, místo toho se projde k oknu a zadívá se do krajiny. Nuance hrají roli. Hopkins opět stvrzuje renomé jednoho z nejlepších herců současnosti, je navíc výborný a úchvatný, i když má k dispozici jen polovinu filmu. A Johnny Flynn mu zdatně sekunduje. Jen ti čeští herci v tom svými výkony chvílemi tak trochu dost trčí jako bolavý palec. To vědomě dávám stranou. (26.05.2024)