To sa mi snáď len zdá

Bizárek jak od Kaufmana ale bez Kaufmana s prvky Ariho Astera, bez Ariho Astera. Ideální film pro všechny, kteří jsou přejedeni konvenční filmografií a chtějí něco originální ale "On se bojí" byl pro ně moc. Cage už tak dvě dekády nebyl nejen snesitelný ale vyloženě dobrý jako zde a právě jeho extravagantní herectví, které je zde výrazně upozaděno je tím nejlepším co film nabízí. Režijně se zde najde pár dobrých, snových nápadů ale scénáristicky se film vyčerpá dříve, než by divák očekával, přestože se v polovině výrazně změní a nikdy není úplně jasné, kam bude směřovat. I přes výtky, určitě originální a zajímavé a vzhledem k délce pod dvě hodiny, můžu opatrně doporučit. (23.01.2024)

Očakával som pecku, ale zakúsil som len pecky od slivky a zistil som, že moje chápanie pointy sa mi možno len zdalo. Dobrý nápad, na začiatku rozvinutý, smerom ku koncu už stagnujúci a nudný. Dream Scenario v mojom videní dobre poukazuje na škodlivosť influencerov, ktorí dnes určujú mysle ľudí a mládeže. Kadejaký nevzdelaný pako točí videá na YouTube o tom, ako si tri dni nehonil a ľudia ho sledujú a považujú za hodného ho ovplyvniť. Je tu aj kolektívna paranoja, ktorá mi silne pripomínala to, čo sa tu "v civilizovanom svete" dialo pred 2-3 rokmi. Takže v tomto silu filmu vidím. Nevidím v ňom ale komédiu a ani snahu mnou pochopené pointy prezentovať otvorene, pretože možno ani tak nemali byť myslené. Takže ostávam na nerozhodnom priemere, keďže stále neviem, či je film intelektuálny, alebo len pseudointelektuálny. (27.12.2023)

Pocitovo za tri hviezdy. Ale čo sa týka myšlienky, presahov a spracovania, tak je to niekde inde. A preto nadhodnocujem smerom nahor. Cage je výborný. Jeho looser je v rôznych situáciách neskutočne ťarbavý, prostoduchý a tragický. Až tak, že to miestami núti k úsmevu. Na druhú stranu je tu myšlienkový presah, ktorý značne definuje nie len woke culture ale aj hľadanie osobného šťastia. Je to psychologicky vyšperkované a metaforami popretkávané a hlavne si to stále drží nadhľad. Hoci podaním to asi nie je pre každého. Páčil sa mi koniec. Aj strastiplné cesty tejto postavy. Paul rozhodne nebol sympatický ani mi ho nebolo ľúto ale tomu jeho vzdoru som rozumel. Uveriteľné na veľa úrovniach aj napriek bizarnej a fantastickej zápletke. Za mňa príjemne prekvapenie, hoci vlastne stále neviem čo si mám o tom myslieť. A mám pocit, že to bol asi účel. (11.01.2024)

Přiznávám bez mučení: velká očekávání, která jsem do filmu vkládal, zůstala z větší části nenaplněná. A mrzí mě to. Filmu jsem fandil, protože to vypadalo jako reminiscence na starší Gondryho filmy a trailery zároveň napovídaly i jistou souvislost se sociálně sžíravými kousky Rubena Östlunda. Výsledek nakonec není zlý: formanovské komediální trapno cáká z filmu každým coulem a právě takovou emoční působivost mají i některé scény v druhé půlce filmu, kde se černá komedie pomalu mění v psychologické peklo určené ústřední postavě. Největší problém ale zůstává "co tím chtěl vlastně režisér říct?" Některé pasáže mě coby diváka hned od počátku vedly k tomu, že můj odhad, že Borgli míří k společenské satiře, je správný, ale těchto pasáží je v celkové stopáži nakonec poskrovnu a pohříchu nemíří jedním směrem, takže rozmělňují svoje sdělení. Sociální sítě, mediální hysterie, využívání lidí jako marketingového produktu, postup po kariérním žebříčku... Všechna tato témata jsou ve snímku zastoupená a zesměšněna, ale vždy jen epizodicky. A samotný závěr filmu se jim všem elegantně vyhne a vytvoří mikrozápletku, která v zásadě vůbec nenavazuje na předchozí děj. Zkrátka - očekávání velká, ale dopadlo to jako vždycky. Což je škoda, zejm. s přihlédnutím ke skvělému Cageovi a (sic!) Michaelu Cerovi. (12.01.2024)

"Nejlepší film roku s perfektním originálním nápadem, skvostným hereckým výkonem Nicolase Cage. Slovníková definice filmu od studia A24, s přehledem režijně zrealizovaná hříčka s dokonalým komediálním timingem, která ale umí zabrnkat i na temnější struny," bych napsal, kdyby tvůrci v závěrečných patnácti minutách - po scéně na školní besídce - divně nepřehodili výhybku a film tak nevyšuměl do ztracena. Je to škoda a nedokážu si to úplně vysvětlit, koncovka fakt působí, jako kdyby Borglimu došel čas a nezvládl tak napsat a natočit vyvrcholení, které by si zbytek snímku zasloužil. Přesto tam pětihvězdu napálim, letos jsem na ně byl poměrně skoupý a Dream Scenario i přes to zaškobrtnutí ční vysoko nad běžnou okolní produkci. PS: Kristoffer Borgli je pro mě objevem roku - doporučuju i jeho předchozí film Sick of Myself, který je také o člověku, který touží po pozornosti, a bizarním způsobem se mu jí dostane. (23.12.2023)