Réžia:
Zoltán HuszárikKamera:
Sándor SáraHudba:
Zoltán JeneyHrajú:
Zoltán Latinovits, Éva Ruttkai, Éva Leelössy, Margit Dajka, Anna Nagy, Györgyi Andai, Erika Szegedi, Anna Muszte, Sándor Horváth, Éva Pap, Anna Czakó (viac)Obsahy(1)
Adaptace povídek velmi psavého maďarského dekadenta a impresionisty Gyuly Krúdyho (v češtině vyšel výbor Příběhy Sindibádovy a román Červený dostavník), velkého milovníka tajemna, žen všech druhů (samozřejmě záběr z bordelu), všech ročních období i dobrého kvalitního jídla. Vše toto se ve filmu objevuje v podmanivě malířských kompozicích doby secese a rané moderny, kde hrdina - stylizován do postavy z Pohádek tisíce a jedné noci námořníka Sindibáda, přenesen do tehdejších Uher (to jest i dnešního Slovenska), putoval krajinou, která ho zanesla i na katolickou pouť (krásné záběry věřících stařenek). (raroh)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Výtvarně nádhernou záležitost s bohatou dobovou výpravou, kamerou a originálními prostřihy ještě z času na čas spestří kousek pěkné hudby a tím výčet kladů pro mě nadobro končí. Žel ani nadprůměrná výtvarní stránka tady nedokázala (až na pár podmanivých sekvencí) zahnat do kouta mé obrovské znudění z filmu s naprosto nezáživným, odosobněným a chvílemi až vyprázdněným dějem v podobě útržků ze života a hodů stárnoucího milovníka žen a jídla. Režisér ve snaze udělat ryze komorní film stylizuje kreace herců tak, že nejednou chodí, mluví a jednají pomaleji ve srovnání s běžným životem a zapomínají u toho vyjadřovat jakékoliv výraznější emoce. Zoltán Latinovics mě před časem bavil v komedii Vitejte, pane majore!, tady mě málem jeho výkon strhl do tuhého spánku, asi jako celý tento formálně vyleštěný film bez příběhu a bez myšlenky. [45%] ()
Parametrická narace těžící z mozaikovitých momentek. Kontinuální není ani střih, ani diegetická hudba, tyto prvky vytvářejí mentální subjektivitu s náhle se vynořujícími vzpomínkami hlavního hrdiny, hedonického Sindibáda. Secesní přelom století, dívky i zralé ženy oděné jak do lehkých krajek a šifónů, tak do těžkých sametů a kožešin. Rozkvétající poupata zjemněná měkkým světlem, průstřihy na detaily prostředí měšťanských bytů, ale i gotických kostelů nebo přírody ve všech ročních obdobích, všudypřítomných žen. ()
Opravdu krásná forma, mnohé záběry jsou naprosto svůdné, a nemyslím tím ty záběry s kráskami, které se hrdinovy nabízejí, byť tady detaily krajek a šperků, pohledy očí, gesta rukou, proudy vlasů působí velmi eroticky. Ale záběry bruslení v mlze, kde se partneři sobě navzájem ztrácejí, noční záběry poutě se stovkami světel, a vůbec mnohé záběry přírody jsou jednoduše luzné. --- Tak krásné formě ovšem neodpovídá obsah. Má to být portrét zbytečného života, moralita o hříšníkovi, který si jen bral, nic nedával, a teprve dotyk Smrti jej nutí k bědné rekapitulaci? To je dost málo na tak dlouhý film. Vždyť ani zde nenastane žádná katarze, hříšník k žádnému obratu nedospěje a jeho nostalgické vzpomínky na svá selhání jsou plny sebelítosti. A už vůbec jsem nepochopil proč Sindibád. Ten pravý přece překonával strázně, potýkal se s malomyslností, ale jeho plavba měla cíl. Tento "Sindibád" je jen prázdná kocábka hnaná bezcílně proudy svých momentálních chtíčů. ()
LFŠ 2012 ... Nenechal jsem se odradit opravdu silně zavádějícím názvem a musím říct, že mě Sindibád mile překvapil. Film je plný hodně zvláštních dialogů (souhlasím s Limou, že místy působí samoúčelně), romantických záběrů a oku lahodících maďarských ňader. Vše dohromady dává směsici pocitů, která mi v tu chvíli prostě sedla. Ačkoli chápu, že mnozí nad tím akorát kroutí hlavou...a být v jiném rozpoložení, dost možná bych kroutil i já. ()
Adaptace povídek velmi psavého maďarského dekadenta a impresionisty Gyuly Krúdyho (v češtině vyšel výbor Příběhy Sindibádovy a román Červený dostavník), velkého milovníka tajemna, žen všech druhů (samozřejmě záběr z bordelu), všech ročních období i dobrého kvalitního jídla. Vše toto se ve filmu objevuje v podmanivě malířských kompozicích doby secese a rané moderny, kde hrdina - stylizován do postavy z Pohádek tisíce a jedné noci námořníka Sindibáda, přenesen do tehdejších Uher (to jest i dnešního Slovenska), putoval krajinou, která ho zanesla i na katolickou pouť (krásné záběry věřících stařenek). ()
Galéria (49)
Zaujímavosti (1)
- Natáčení snímku trvalo přes tři roky a Huszárik se sám podílel na střihu. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)
Reklama